Děvčata se vracela do svého bytu ze své oblíbené veganské restaurace, kde svou střídmou večeři zakončila přípitkem čerstvě vymačkaným džusem z řapíkatého celeru, limetky a máty. Mirka s Jarkou a Jindřiškou náhle zapluly do nedaleko stojící lékárny zakoupit si sadu nových mezizubních kartáčků, neboť vzpomínka na přípitek mezi zuby není rozhodně chloubou moderní ženy. „Vláknina působí prospěšně pouze v trávicím traktu. Jinde dělá spíš ostudu,“ poučila své družky sečtělá Jarka.

Maruška s Romanou využily této vzácné příležitosti, kdy zůstaly pozadu, a vědomy si toho, že výběr mezizubních kartáčků zabere ostatním děvčatům nejméně půl hodiny, šly se dorazit do nejbližšího fastfoodu naproti přes ulici. Dokonce zhřešily natolik, že místo obvyklé Coca-Coly Light si objednaly její originální verzi. „To jídlo mi sotva rozdráždilo žaludek,“ postěžovala si Července Rychloručka. „Výkonná sportovkyně potřebuje energii. Však si pamatuješ, jak nám po cvičení vždycky vyhládne. Dokonce jsem četla v jednom časopise, že nejlepší energetickej nápoj po cvičení je pivo. Psal to tam nějakej doktor. Ale kdo ví, co je na tom pravdy, když to píše chlap. Chlapům se nedá věřit. Navíc diskriminujou ženy, že prej za hodinu spálí míň alkoholu než oni. Jako kdyby nevěděli, co je to genderová rovnoprávnost.“ Rychloručka při tom tak rozčileně gestikulovala, že omylem odpálila vlastní kelímek s Coca-Colou přes půl místnosti až k protějšímu stolu, kde seděla partička metrosexuálů, a tomu nejvíce nagelovanému se trefila přesně na jeho sáčko od Giorgia Armaniho. „Asi bychom už měli jít,“ navrhla Červenka a začala si do úst cpát nedojedený zbytek burgeru. Rychloručka si rychle strčila do kapsy krabičku hranolků a zamířila k východu. Když obě děvčata prošla kolem metrosexuálů, jejich původně vyčítavé pohledy se změnily ve vystrašené. Přeci jen se nechtěli pustit s těmito ženami do předem prohraného boje…

Vyšly z fastfoodu, přešly ulici a dorazily k lékárně, ze které vycházel zbytek party. „Holky, měly jste jít s námi dovnitř,“ povídá Jindřiška, „tam měli tolik cool věciček, to by se vám mocinky líbilo. Ale nebojte, vám jsme koupily taky.“ Jindřiška jim před nosem vítězoslavně mávala mezizubními kartáčky Curaprox. „Jsem na vás pyšná,“ promluvila k Rychloručce a Července Jarka. „Ještě pár takových večeří jako dneska a začnete shazovat kila jako nic.“ Usmála se a v povznesené náladě vyrazila k bytu. „Necítíte tu přepálený olej?“, zarazila se náhle Mirka. „Jako by tu někdo měl hranolky!“ „To je od naproti, z toho fastfoodu,“ pronesla odsuzujícím tónem Jarka. „Smrdí to tam čím dál víc, dneska je to dokonce cítit i na druhé straně ulice. Měly by je všechny zakázat!“ Otočila se a zavěsila se do Mirky. Parta společně vyšla k domovu. Rychloručka s Červenkou trochu opožděně, aby během cesty urychleně zlikvidovaly krabičku hranolků, která je málem usvědčila.

Doma se děvčata uvelebila v křeslech a po předcházející zdravé večeři se rozhodla lehoučce zhřešit u skleničky Baileys. Mirka si po chvíli vzala slovo a začala vyprávět o nejnovějších trendech moderního života ženy: „Víte, podle posledních sociologických studií je nejžádanější žena nejen ta, která pečuje o svůj zevnějšek a samozřejmě sportuje, ale zdá se, že její atraktivitu výrazně zvyšuje, když vlastní psa. A pokud chceme být in, měly bychom si nějakého pořídit.“ „Cože, psa?“ vyděsila se Červenka. „To není dobrý nápad. My jsme nikdy doma psa neměli. A velkých černých psů se báli všichni moji předci. Doma mě s nimi vždy strašili.“ „Neboj, já myslím nějakého roztomilého dívčího mazlíčka, který bude hodný a poslušný,“ konejšila ji Mirka. „Najdeme nějakou vhodnou rasu, která bude odpovídat našemu stylu.“ Ani nemusela své kamarádky pobízet a zanedlouho se místností ozývalo jednotvárné tlumené staccato prstů klepajících na tablety, přerušované občasnými vzrušenými výkřiky a rozplývajícími se hlasy nad obrázky psů všech možných ras a velikostí a ve všech možných situacích.

Po několika dnech měly jasno. Fenka Bišonka bude šestou členkou jejich sdružení a svou společenskou nadřazeností a ušlechtilostí dodá partě potřebný šmrnc a šťávu. To také inspirovalo děvčata pojmenovat svého společného mazlíčka Juicy, ať už bude v jejích dokladech jakékoliv jméno. Velkým štěstím bylo, že také narazily na úspěšnou chovatelku, která měla březí evropskou šampiónku tohoto plemene, a se kterou si hned při první návštěvě padly do oka. Její moderně zařízená vila dala tušit, že tato žena je nejen schopná chovatelka, ale ještě schopnější lovkyně bohatých mužů. Při nechápavém dotazu Mirky, proč se vlastně vdávala, když s děvčaty sdílí většinu jejich feministických názorů, ji uzemnila s nečekaně praktickou definitivností: „Ale děvenko, copak tebe by snad bavilo chodit do práce? My tu jsme přeci od utrácení, prachy ať vydělává chlap. Rozumím tvým mladým radikálním názorům, ale jednou to jistě taky pochopíš.“ Pak se rozpovídala o mužích, o jejich jednoduchosti a možnostmi s nimi manipulovat, o způsobech, jak si je omotat kolem prstu i o tom, jak z nich vysát veškerou radost a energii. Zvláštní důraz také kladla na oblast rodinného práva a skutečností z něj plynoucích. Vřelé rozloučení s touto velkou ženou zcela logicky vyústilo k pozvání na další návštěvu a bylo zřejmé, že převzetím štěňátka vzájemná komunikace neuhasne. Paní Linda se jim stane dobrou přítelkyní i učitelkou v mnoha zajímavých i nových oblastech.

Uběhlo šest týdnů a děvčata opět zvonila u již důvěrně známé vily. Vešly do kotce a štěňátko jménem Brandy se k nim samo rozeběhlo. Bylo nádherné a s fantastickým rodokmenem: Matka Cherry, evropská šampiónka a otec Courvoisier, čerstvý vítěz celostátní soutěže s velice úspěšnými předky. Jindřiška se při čtení těchto jmen jen otřásla odporem a začala přemýšlet o tom, jestli chovatelé psů nemají ještě jednoho, mnohem návykovějšího koníčka… O to víc oceňovala jméno, které děvčata štěňátku sama již předem vybrala.

A tak se naše skupinka rozrostla o zvířecího miláčka a zároveň získala důležitý kontakt, který se bude v budoucnu jistě velmi hodit.

„Zahajuji 376-tý meeting Rychlých šipek,“ pronesla Mirka a po klubovém pokřiku “GIRL POWER rulezz“ se všechna děvčata usadila do pohodlných křesílek.

„Zlatíčka, dostala jsem mail od ruské feministické skupiny Femina adin. Naše spolubojovnice by rády udělaly happening v našem městě a požádali nás o spolupráci, co vy na to?“

„Miruš, je strašně fajn, že máme už takový mezinárodní věhlas,“ zajásala Jarka. Sama se před časem pokusila kontaktovat Svaz pracujících žen Korejské lidové republiky, ale bez úspěchu.

„No jo, ale kdo z nás umí Rusky?“ zeptala se Rychloručka, která si ze soutěží pamatovala ještě více nadopované a nekomunikativní reprezentantky jedné velmoci.

„Naděžda Ivánovna umí trochu česky. Její mámuška eee matinka tady prý kdysi sloužila jako styčná důstojnice při nějaké té výpomoci spřátelených vojsk. Našla si tu vocasa, který sloužil u VB. A tenhle fotr se prý rusky pořádně nenaučil, tak si Naděžda zapamatovala něco z našeho jazyka. A navíc, dámy! Ženy se vždycky domluví v celém světě, ne?“ vysvětlila Mirka.

„Paráda, to by nám holky mohly přivézt nějaké hadříky, ani pořádně nevím co je teď v Rusku in. Budu si muset koupit jejich mutaci časopisu Vogue,“ podotkla módní fanatička Jindra.

„Já slyšela, že tam frčí pruhovaný, hlavně černý a bílý, převážně v oblasti Sibiře,“ zapojila se do rozhovoru Červenka. Tuhle informaci zachytila při rozhovoru dvou pankáček na zastávce metra.

„To bude asi blbost. Já četla, že Rusky jsou kultivované, mají styl a tohle je přece už dávno out. I když je fakt, že záleží na orientaci, jestli jsou pruhy vodorovně nebo svisle, ale ta kombinace, popravdě, je dost nudná,“ oponovala Jindra.

„Tyhle znalosti jsi měla mít v Popelce, teď řešíme důležitější věci,“ utrhla se na Jindru Mirka a vychutnala si narážku na Jindřin propadák v televizní soutěži. „Nějaký konstruktivní návrhy, nebo připomínky, ať se pohneme z místa?“

„Myslím si, že by mohly bydlet u nás na privátě. Uděláme si mejdan a ráno si mohou děvčata zacvičit zadarmiko dole v posilce,“ navrhla Rychloručka.

„Fajn, co dál?“

„Taky bychom měly připravit nějaké dárky. Napadl mě životopis Boženy Němcové v ruštině a na DVD by určitě potěšil nějaký dokument Olinky Sommerů,“ napadlo Jarku.

„Taky dobrý, ještě bych zamluvila stůl v naší oblíbené restauraci U tří slepic. Holkám po cestě jistě vyhládne. Jsem zvědavá, jak bude probíhat happening slavných Femina adin. Prej je to vždycky velký. Pozvala bych i Jelenu a všechny převychované z hlídky Barbory Panklové, ti by se mohli starat o cattering a věci okolo,“ uzavřela Mirka. Už si v duchu plánovala zvláštní vydání FEM-FEMu a taky krátkou reportáž do Kosmíku.

Druhý den družba začala na vlakovém nádraží. Šipky překvapilo jen to, že přijely pouze tři účastnice, ale bylo jim později vysvětleno, že ostatní členky hnutí odjely do Polska předvádět lesbické milování před tamní kostely.

Dívky se jmenovaly: Naděžda Ivanovna, té ostatní členky říkaly Načálnik, Rajsa a Irina. Všechny byly nakrátko ostříhané, svalnaté a ramenaté. Na zádech nesly velké tlumoky a na nohách kanady. Pozoruhodné bylo, že i po mnohahodinové jistě únavné jízdě měly velmi dobrou náladu a působily energicky.

Jindře se nepozdával jejich nevýrazný army styl a láhev čiré tekutiny, která mezi členkami Femina adin neustále kolovala.

Na rozdíl od ní na Mirku a Jarku udělala děvčata ohromný dojem. Zvlášť, když Načálnik počastovala výpravčího efektivním pohlavkem, když se jí snažil lámanou ruštinou požádat, aby se na nádraží chovala slušně a spořádaně.

„To byl nástup jak od Řezáče!“ vzpomněla si Mirka na hlášku jednoho sprostého šovinistického kuchaře z ubohé televizní show, na kterou kdysi psala kritickou reportáž.

Batohy a odvoz dostali na starosti chlapci z hlídky, a tak se za slabou půlhodinu děvčata dostala do zamluvené restaurace. Když viděla Mirka, jak Naděžda zacházela s jejich vazaly, raději zavolala do restaurace majitelce Irmě a požádala ji, zdali by dnes na „place“ mohla být směna složená výhradně ze zaměstnanců ženského pohlaví. I na Mirku bylo už trochu moc, když při odnosu zavazadel z nádraží Načálnik převychovaným k lepšímu výkonu dopomáhala občasnými kopanci a řevem, až se kolemjdoucí otáčeli a spěšně kontrolovali datum na svých telefonech, jestli nedošlo k návratu do minulosti.

V restauraci veselá a bojovná nálada pokračovala dál. Zvlášť, když Irina vytáhla další láhev s čirou tekutinou a začala nutit k pití nejen Šipky, ale i obsluhu restaurace. To už byla Mirka požádána paní Irmou, aby dámám vysvětlila, že zde hosté nemohou pít s sebou přinesené alkoholické nápoje. „Inu, jsou to bojovnice z první linie,“ s uzarděním omlouvala chování kolegyň Mirka a slíbila, že se to pokusí nějak urovnat.

Ale nepodařilo se! Obzvlášť poté, co ukrajinská servírka aktivistkám vysvětlila, že se jedná o vegetariánskou restauraci, a že tu rozhodně boršč nepodávají. Navíc vodka prý došla už včera. Mirka pochopila, že návštěva se vymkla její kontrole a nejlepší by bylo vyklidit pole, tedy restauraci. Až poté co Naděždu přesvědčila, že vodka je doma, dámy už trochu nejistým krokem vypochodovaly z podniku.

Doma jízda pokračovala ještě zběsileji, vysoké tempo s Feminou udržovala akorát Červenka, v níž se probudily instinkty jejích předků. Přitom ještě dokázala usměrňovat některé výstřelky hostů. Rajsa si pletla hi-fi soustavu s topinkovačem a Irina Xenu bojovnici s Iljou Muromcem. Jarka se snažila vést společně s Mirkou nějakou konstruktivní debatu, ale na dotaz o programu zítřejšího happeningu, se jim dostalo odpovědi, že až zavtra. Posléze jim oběma v rukou přistály stakany vodky. O to větší zděšení bylo, když z jednoho batohu vypadly řetězy, zámky, pouta a další předměty na znehybnění. Když to viděla Naděžda, vážně se podívala na děvčata ze šipek a pomocí několika slov jim vysvětlila, že se přivážou někde na veřejném místě svlečené, a při té příležitosti budou Irina a Rajsa rozdávat dvojjazyčné letáky, které byly v batohu dalším.

Druhý den dopoledne tak náměstí připomínalo futuristickou verzi scény ze snímku Kladivo na čarodějnice. Před obchodním domem se v řetězech svíjelo pět postav a marně se snažilo zakrýt si rukou aspoň část svých ňader a klínů. Sofistikovaný spletenec řetězů a pout to moc neumožňoval. Šipky byly navíc napojeny na řetěz centrální, jehož konec držela svalnatou rukou Načálnik. V druhé držela mikrofon a chrčivým hlasem kázala směsicí českých a ruských slov o postavení žen ve světě. Zbylým členkám Feminy se už tolik nedařilo. Publika bylo sice dost, ale mnozí si letáky vůbec nebrali, anebo výtisky končily na zemi a v odpadkových koších.

Mužské publikum si to ovšem užívalo. Fotoaparáty mobilních telefonů permanentně zachycovaly momenty, které se podobaly smrtelnému zápasu věštce Laókona s obrovskými hady, poté co varoval Trójany před koněm stojícím před hradbami. K obrovské smůle milovníků svazovacích technik se po čase objevila policie, která pomocí obrovských kleští děvčata osvobodila a po domluvě rozehnala toto rozpustilé shromáždění.

Akce nedopadla dobře ani pro ruské amazonky, které skončily v policejní cele. Bylo jim sděleno obvinění za přečin omezování osobní svobody, nedovoleného shromáždění a útoku na veřejného činitele. (Krom toho bylo uděleno i několik pořádkových pokut několika mužům za nevhodné chování na veřejnosti.)

Událost žila ještě dlouho virtuálním životem, mnohá videa byla k vidění na youtube a především plnila stránky s obsahem nevhodným pro mladistvé. Administrátorům různých sociálních sítí trvalo vymazání těchto záznamů hanby a potupy nemálo dní a ještě dnes lze některá videa na různých serverech dohledat.

Místo ve FEM-FEMU vyšla obsáhlá reportáž v konkurenčním sesterstvovském Zhuleném fetu pod názvem: „Hrátky v řetězech aneb 20 rad, jak si okořenit váš milostný život!“. Článek plný satiry a ironie se stal velkým hitem a debatovala o něm široká veřejnost.

„Ještě asi nenazrál ten správný čas,“ uvažovala nahlas Mirka a natírala si heřmánkovým krémem otlačené zápěstí se stále ještě viditelným otiskem článku řetězu.

„Patrně jsou v tom Rusku prostě dál,“ přikyvovala Jarka. Jindra si mezitím v internetovém obchodě vybírala burku a nikáb, protože krom lyžařské kukly neznala žádný módní kousek, který by tvář zahalil do její vlastní intimity.

Toho dne byla Jindra poněkud neklidná. Rychlým pohybem ruky se snažila u obličeje rozvířit vzduch, ale moc to nepomáhalo. Chvilku uvažovala o tom, že se vrátí ke svému starému zlozvyku – cigaretám, ale to zavrhla, protože tabák a ostatní látky produkované kouřením barví zubní sklovinu do žluta a to není cool. Jinak ovšem shledávala kouření velmi atraktivní.

Jindra si na sebe oblékla pohodlné legíny s tygřím vzorem, bílé tričko s nápisem Guess a růžové Nike tenisky. Byla připravená na své drsné protihráčky.

Netrpělivě čekala natáčecí štáb a ostatní soutěžící. Ještě několikrát přerovnala šatník, botník a kosmetický koutek než se konečně ozval zvonek.  Ve dveřích se objevily tři slečny věkového průměru 23 let. Nejmladší z nich Evča byla dlouhonohá blondýna, prodloužené vlasy měla do hladka vyžehlené, na tváři dokonalý make-up. Oči měla zvýrazněné tlustou černou linkou ve stylu Amy Winehouse, na rtech zářivé fuchsiovou rtěnku Lancomu. Lakované růžové lodičky s úzkou špičkou skvěle doplňovaly celý její outfit, který se skládal z růžového přiléhavého saka a černých koktejlek. Samotná česká barbie Dominika Myslivcová by ji mohla jen závidět. Druhou soupeřkou byla gothička Pavča. Její dlouhé havraní vlasy se pohupovaly kolem obličeje, kterému dominovalo kouřové líčení očí a tmavě rudé rty. Oblečená byla do černých korzetových šatů, přes které měla oblečenou černou mikinu s vyobrazenou lebkou a na nohou měla černé vysoké boty Alter Core z Nosferatu. Jako poslední dorazila Kamča. Drobná dívenka s nazrzlými vlasy a pihami v obličeji, který byl zcela bez makeupu, protože Kamča vyznává přírodní krásu. Na sobě měla zeleno modré batikované triko, roztrhané džíny a jednoduchou plátěnou tašku přes rameno v barvě khaki.

Po krátkém představení a pohoštění, které se skládalo z nízkokalorických müsli tyčinek, mrkvového džusu a domácího nealkoholického mojita na přípitek, se dívky pustily do soutěže. Nejdříve chvilku bojovali s tabletem neznámé čínské značky, ale po patnácti minutách se z displeje linula lámaná čeština se silným španělským přízvukem uznávaného návrháře: „Mile dýfky vitam fas v soutěšnim pošada Popelka. Tento týden si ja pšipráfil témo seksi na ryuvy. Uršítě stě někdy byla s partnéra na ryuvi a já bych chtěl abyste mi pšedvedli jak skusně se da ovlest na táto akce. Pamatujte, musíte být teplo a sárofeň seksi a čik. Hodně čtesti přeje fáš osmány. Uvitýme se f obchodní sentro.“

(Překlad zní: Milé dívky, vítám vás v soutěžním pořadu Popelka. Tento týden jsem si připravil téma sexy na rybách. Určitě jste někdy byly s partnery na rybách a já by chtěl, abyste mi předvedli, jak se můžete vkusně obléci na tuto akci. Pamatujte si, že vám musí být teplo a musíte být zároveň sexy a šik. Hodně štěstí přeje váš Osmany. Uvidíme se v obchodním centru.)

Reakce dívek byla mrazivá. Evča prohlásila, že to si dělá ten koko.. srandu, že ryby viděla akorát v delfináriu, coby žrádlo. Gothička, že se mu na to může vys… a batikářka prohlásila, že ryby nejí, že je veganka. Jindra byla jako opařená a neříkala nic. Tohle si nepředstavovala ani v nejhorších snech. Byla témata jako pohovor u Kery Bredšoové, hrdinky seksu ve městě, seksy v nordickém stylu, párty Jamese Bonda, ale na rybách???? To tomu Osmanovi hráblo, no jo chlap, ale co na ryby, vždyť tam choděj jen chlapi, mlčí, koukaj do řeky a pijou pivo. Ale pak se usmála. No jo Mirka, moje zlatinká Mirka, ta ví přece všechno a to by bylo, aby naše girl power si nebyla schopná poradit s takovou drobností, pomyslela si v duchu.

Ani soutěžící v ní nevzbudili příliš kladné emoce. Nejvíce se jí líbila Evča, kterou zároveň viděla jako svou největší konkurentku. Ta dvě ostatní děvčata jí připadala hrubá a jejich styl byl něco děsně odporného. Prostě fuuuuuuuj.

„No tak holkýýýý, jááá du na nákupy, tak si tady prohlédněte všechny moje outfitky a já doufám, že něco vyberu,“ zahulákala vesele Jindra. „Čauký, ať dobře vybereš,“ neupřímně odpověděla Evča. Pavča něco zadrmolila a stydlivá Kamča jako obvykle neřekla nic a dál se koukala na zem.

Zatímco se ostatní soutěžící začaly hrabat v jejích skříních, opět už sebevědomou Jindru naložil televizní štáb do automobilu, který nabral směr obchodní centrum. Tam se setkala se svou „módní poradkyní“ Mirkou, která již přísně vyhlížela svoji přítelkyni a ve vzduchu už opět visely trestné body Popelka–nepopelka. Pak už se čekalo jen na kubánskou hvězdu módního průmyslu. Asi za pět minut dívky spatřili nevelikou snědou postavu, která se u odpadkového koše marně snažila uhasit Havano, přičemž se ozývala slova v dívkám neznámém jazyce jako mierde nebo hijo de puta. Poté co se módní ikoně podařilo z ruky odstranit žvýkačku záhadným způsobem smotanou s nedopalkem cigarety značky START, otřel si dlaň o uměle roztrhané jeansy, nasadil blazeovaný úsměv od ucha k uchu a zároveň s podáním ruky, která ještě před chvílí válčila s odpadky, pronesl s exotickým šarmem: „Dovrá den damy. Ja se vedeš? Ja jsem Osmány, teší mně.“ Nutno podotknout, že to už kamery jely naplno a zachytili dívky snad v nějakém transcendentálním stavu. Návrhář musel dokonce zopakovat svoje uvítání, což mu dělalo drobné problémy. Je pravda, že Mirka ani Jindra mužské pokolení nějak zvlášť neobdivovaly, ale svět módy to je jiný svět, svět pro ně a to, že v něm působí i „muži“ tak nějak tolerují. Gucci, Armani, Louboutin – jména, které by měl znát každý – a dneska k tomuto světu byly dívky o krůček blíže. Ano promlouval k nim PAN Laffita, jehož výtvory a kreace si sice jen matně vybavují, ale to už je krůček k té nejužší špičce. První se z tranzu probrala Mirka a s mírným odporem podávala návrháři ruku. Tentokrát se nejednalo o projev genderové nadřazenosti, ale o přetrvající obraz startky obalené ve žvýkačce smísené s doutníkovým popelem.

Po krátké konverzaci, kterou chtěli mít všichni za sebou, naše hrdinky obdržely kartu s deseti tisíci korunami a vyrazili vstříc nakupování a vybírání. Na výrazu pana Laffity bylo vidět, že je rád, že má tento úvod za sebou. Zvlášť, když ho Jindra oslovovala z nervozity jako pan Lafeta, nebo pan Osmina. Navíc ho pořád děsil ten jakoby nepřítomný pohled obou dívek.

Poté co se Jindra svěřila se svými pochybnostmi, převzala absolutní vůdčí roli Mirka. Ta také sice nikdy nebyla na rybách, ale o rybářích lecos slyšela ze slov svého záletného otce, který tímto koníčkem kamufloval dlouhá dostaveníčka. Jakožto rozený vypravěč pak doma líčil až Hemingwayovsky boje na život a na smrt s vodním živlem a malebně vykresloval romantiku světa tichých patronů, že by mu to uvěřil snad i sám Ota Pavel. Na celý podvod se přišlo až po mnoha letech, kdy ho jedna z jeho milenek dala k soudu kvůli neplacení výživného a pro otce si přišli příslušníci otcem titulovaní jako esenbáci.

Nejvíce Mirce utkvěly v paměti rybářské holiny, a protože podobný styl se zabydlel i ve světě dámské módy začala děvčata právě obuví. Aby to bylo stylové a seksy, zvolila Mirka takové boty s vysokým podpatkem. Pan Laffita chodí vždycky za soutěžící a pak vždycky komentuje její dosavadní nákup na kameru v koutku obchodu, tentokrát slovy: „Neee, boty neee, nemušeš fybirat bota první na aufit! Si vidět, jak v tom ty chodit do bahna u šeka.“ Jindru pak napadlo, že námořnický styl a rybářský styl přece k sobě musí mít blízko a navrhla pruhované námořnické tričko a lodičku se zlatou kotvou jako pokrývku hlavy. Mirka nebyla proti, i něco takového její otec kdysi vyprávěl, když prý tahali jeho kamaráda z vody, páni také měli modrá pruhovaná trička. Dále pokračovala stříbrnými legínami, což dívkám evokovalo lesklé tělo pstruhů. Jako doplňky zvolili zlatý řetízek se šupinkami a náramek se symbolem vodnáře. (Na základě myšlenkového pochodu vodnář-voda-ryby-rybáři.) Na závěr zvolila sáčko v barvě lososa. Jindra byla naprosto spokojená a i na Mirce byl vidět náznak velkého uspokojení a snad po dlouhé době uznala, že mít otce je také k něčemu dobré. Jiné emoce cloumaly s naším módním guru, který během natáčení komentoval volby dívek slovy: To je na sirkus, já se na to nekoukat, zace čpátně, to je kýšovina (to je kýčovité) a ta poratkyně némá dobrý zkus (ta poradkyně nemá dobrý vkus). Aby se uklidnil tak si uprostřed centra zapálil doutník, čímž spustil požární hlásič a se zuřivou gestikulací asi pět minut ochrance vysvětloval, že se omlouvá, še být mališko nerfozní, še taková kopyta on nevidět ani na Kuva.

Zatímco probíhalo líté shánění v obchodním centru, ostatní dívky nekompromisně svými komentáři drtily šatník nebohé Jindry. A tak kamery zachytily věty typu: To bych si nikdy nevzala na sebe, nudáááá, fůůůůj, ten červenej baret je taky její??  Ten jí rovnou vyhodím do koše ( Evča),  je tady málo černé, chybí mi tu šperky jako je sichrhajcka a řetěz na krávy, tyhle hadry bych doplnila obojkem s ostnama, to bych si nevoblíkla, barbína voe to snad není možný (Pavča), ta kůže doufám není pravá, ten norek snad není pravý, jestli ano je to neetické, z materiálů mi tady chybí bambus a lýčí zkrátka málo přírodních materiálů a samozřejmě málo batiky, není to můj způsob oblékání (tiše, ale nesmlouvavě).

Jindra s Mirkou skončili překvapivě ještě před limitem, přestože se nakonec objevil spor o to, do jaké kabelky pak budou úlovek dávat. Ale nakonec zvítězil Mirčin návrh kabelky s hadím vzorem, který podle jejího názoru ladil k botám, a dále tvrdila, že had může být i ve vodě. Jindra kapitulovala a tak bylo dílo hotovo.

Pan Laffita byl rudý stejně jak jeho rodná země, opět několikrát zopakoval slova hijo de la puta a las putas a přebral si kreditní kartu. S úsměvem, který se spíš podobal křeči nebo záchvatu padoucnice dívkám popřál hodně štěstí s tím, že se uvidí večer. Poté co se rozloučili, si ihned zapálil a hněvivě kopl do odpadkového koše, za což si odnesl pokárání ochranky větou: „Co blbneš vole?“

Večer se Jindra představila svým soupeřkám a televize musela málem celé natáčení zrušit. Evča si vcelku sedla s gotičkou Pavčou a ty si přímo vychutnávali naprosto nemožný styl jejich soupeřky. Místo úvodního potlesku, jako v jiných dílech, Pavča ostře hvízdla jak na nějakém zápase v kopané a Evča ukázala Jindře zdvižený prostředník (což se nakonec objevilo i v televizním záznamu; redakce neměla toto neslušné gesto jak vymazat a vypípat to nešlo). Kamča seděla zachmuřeně a před očima viděla pouze ta nešťastná zvířátka, která svou životní cestu ukončila kvůli marnivosti této ….). Střihači pořadu měli co dělat, aby pořad celou dobu nedoprovázelo jenom pípání a tak slova jako coura, nebo děvka nechali v záznamu.

Celý outfit naší Jindřišky ohodnotil módní guru těmi to slovy: „Jindšiška sely tvůj aufit je naprostá katasrofa a k rybam si vubes nehódi. Ty nemušeš podpátek do vahna nosit, navis  to sáko néni teplo měla bys zimu a varevně to je kýšovina, ty si nepochopila sadáni vubes a sa selý nakup si neměla svůj nasór. Možna bes kamarátka ty lepší.“

Ani bodů nezískala Jindra od soupeřek mnoho. Od obou „spiklenců“ dostala po 0, akorát překvapivě Kamča udělila bod z milosti. Jindra už trochu z komentářů tušila, že se jí výhra tak nějak vzdaluje, což potvrdil i finální večer, kde byla podrobena nemilosrdné kritice návrhářově. To už naplno propuklo slzavé údolí. Ostatní Šipky se snažili nešťastnou Jindru utěšit, ale moc to nešlo. Byl to drtivý debakl, který schytávali snad jen soupeři sovětské sborné v dobách její největší hokejové slávy. A jak celá soutěž dopadla? Bodování soupeřek připomínalo spíš binární kód, než známky v krasobruslení. Celé klání rozhodl Osmany, který by dal všem soupeřkám nejraději také po nule. Nakonec však nechal vyhrát Kamču, která svůj model skoro vůbec neřešila, ale na rozdíl od soupeřek si vzala sice nevkusnou, zato teplou bundu a nepromokavé boty nevýrazné barvy. Pořád lepší než celý černý outfit  Pavči, který by se spíše hodil k vykonávání práce mistra ostrého meče a ani barbínkovský úbor Evči, který se nejvíce blížil tomu Jindřinu, dojem neudělal.

Mirku navíc naštval komentář o poradkyni. Zařadila si Laffitu na blacklist a odebrala si ho z přátel na facebooku, Instagramu i Twitteru. Jindře následující den strhla dalších deset bodů za pozdní příchod, byť to bylo jen o půl minuty a jednalo se o velmi přísné rozhodnutí.

Takto neslavně dopadla účast jedné ze Šipek v módní soutěži. Děvčata si budou muset hradit výlet do Ratibořic ze svého. Navíc někdo vyvěsil sestřih všech dílů na youtube, pod kterým se ihned začaly objevovat velmi nepěkné a jízlivé komentáře.

„Holký, holký, tak už mi to přišlóóó z televize. Budu natáčet Popelku. To jsem si mocinky přála,“ zvesela huláká udýchaná Jindra na svoje přítelkyně sedící v kavárně.

„Jindří, máme jistě radost, ale přesto ti budu muset opět strhnout 5 bodů za pozdní příchod,“ odvětila akurátní Mirka. Jindra poslední dobou měla problémy s disciplínou a životosprávou, což způsobilo to, že v kanadském bodování klubu se dělila o poslední příčku s absolutním outsiderem Červenkou. Ta ovšem po velké klubové rozepři začala na sobě dřít a plusové body rázem počaly naskakovat. Jindra z toho byla trochu nafrněná, a aby si nepřipadala jako kráva, přihlásila se do televizní soutěže módy Popelka, která je na Slovensku známá jako “Nákupné maniačky“. Nepochybovala o svém vítězství, které jí krom nových kousků do šatníku a finanční odměny přinese obdiv ostatních dívek a také hlavně tolik potřebné body za prezentaci COSMO klubu, o kterém se v pořadu několikrát zmíní. Před časem si Jindra, když byla ostatní děvčata pryč, natočila krátký módní medailonek, který poslala zároveň s přihláškou do redakce televize. Odpověď nedala na sebe dlouho čekat, a tak se Jindra, která se díky pozdnímu příchodu rázem ocitla na posledním místě (Mirka tuto bodovou ztrátu ihned zanesla do svého tabletu), nepřestala usmívat. Ještě holkám ukáže, kdo je Jindra a jednou ona sama bude hodnotit dívky v podobné soutěži nebo na MISS ČR. Tedy za předpokladu, že se vůdkyni Mirce nepodaří uspět s protesty, že tato soutěž je odporným trhem dívčí krásy, kde si slintající hokejky nebo kopačky (rozuměj fotbalisté a hokejisté nejvyšších domácích nebo ještě lépe zahraničních soutěží) vybírají budoucí oběti svého neukojeného chtíče a okrasné doplňky na rádoby dobročinné akce, pořádané jejich zaměstnavateli. Rychlé Šipky Popelku velmi rády sledovaly a především kladně hodnotily Jindřiny trefné komentáře. Pro neznalé čtenáře a čtenářky tuto soutěž krátce představím. Jedná se o týdenní televizní soutěž na nejmenované komerční televizi. Ta je známá dalšími duchaplnými pořady jako je Tchýně (matka české rádoby-celebrity páchá ještě větší dobro v rozpadajících se a nefunkčních rodinách, kde jsou muži především tzv. nemakačenkové, alkoholici nebo sebestřední idioti z fitness centra živící se stripteasem) a Soudkyně Barbara (neomylná a spravedlivá žena rozhoduje spory na základě výpovědí svědků, alá jedna paní povídala, bez skutkové podstaty trestných činů. Hrdinně uděluje tučné pokuty za pohrdání soudem a je to takový tajný idol naší Mirky). Na stanici si zaskotačí například Lucie Plekancová s Majklem Dejvidem, všechny darebáky tu pochytá Major Zeman nebo nově komisař Mahmed a k lepším zítřkům nás dovede Muž na radnici. I Červenka s neukončenou základní školní docházkou si hravě poradí s Cibulkovou zábavnou tajenkou, během které si dokáže opatřit svojí oblíbenou čokoládovou tyčinku a ještě ji zkonzumovat.

Ale vraťme se k samotné Popelce. Této užitečné soutěže se účastní s obrovským zápalem ženy a dívky různého věku a profesí. Jejich úkolem je během devadesáti minut nakoupit outfit na zadané téma v obchodním centru v hodnotě deseti tisíc. Dívky si během pořadu (celkem jsou 4 účastnice boje) zhodnotí navzájem své nakoupené kousky, jestli ladí, splňují dané téma (toto slovo obvykle účastnice neumí skloňovat a objevují se zde patvary jako tému, s témou a podobně) a obodují se. Významnou postavou je pak pan stylista, který celou soutěž provází vtipnými komentáři a po vystoupení všech účastnic udělí body i on. Celkový součet pak určí vítězku a ta získá finanční odměnu.

Jedním ze stylistů vystupující v pořadu je na slovo vzatý odborník, módní návrhář, Osmany Laffita. Kubánský původ návrháře vnáší do soutěže nádech exotiky a komentáře pronášené neumělou češtinou se španělským akcentem jsou neodmyslitelným koloritem této zábavné show.

Po bouřlivém potlesku a hromadném objímání tak mohla konečně začít schůzka, která se nesla v duchu námětů, rad a připomínek. Soutěžící si mohou na šopování vzít s sebou poradkyni, která radí s výběrem ošacení. Kdo by čekal u Šipek nějaký lítý souboj o post poradkyně, šeredně by se mýlil. Dívky jednoznačně Jindře určily, že tuto úlohu si vezme na starost Mirka a z dalšího hlasování bylo určeno, že vyhraná odměna půjde částečně na rozšíření knihovny a filmotéky s ženskou tématikou a zbytek peněz se použije na plánovaný výlet do Ratibořic.

Toho večera Jindra usínala s úsměvem na odlíčených rtech. Pomalu se oddávala snění o hadřících, na pomyslné filmové plátno se jí promítaly módní přehlídky nejluxusnějších módních domů. A ani chrapot Červenky připomínající stádo dobře krmených vepřů jí tentokráte nekazil sladké snění. Jindřin VELKÝ DEN se blížil.