„Zahajuji 376-tý meeting Rychlých šipek,“ pronesla Mirka a po klubovém pokřiku “GIRL POWER rulezz“ se všechna děvčata usadila do pohodlných křesílek.
„Zlatíčka, dostala jsem mail od ruské feministické skupiny Femina adin. Naše spolubojovnice by rády udělaly happening v našem městě a požádali nás o spolupráci, co vy na to?“
„Miruš, je strašně fajn, že máme už takový mezinárodní věhlas,“ zajásala Jarka. Sama se před časem pokusila kontaktovat Svaz pracujících žen Korejské lidové republiky, ale bez úspěchu.
„No jo, ale kdo z nás umí Rusky?“ zeptala se Rychloručka, která si ze soutěží pamatovala ještě více nadopované a nekomunikativní reprezentantky jedné velmoci.
„Naděžda Ivánovna umí trochu česky. Její mámuška eee matinka tady prý kdysi sloužila jako styčná důstojnice při nějaké té výpomoci spřátelených vojsk. Našla si tu vocasa, který sloužil u VB. A tenhle fotr se prý rusky pořádně nenaučil, tak si Naděžda zapamatovala něco z našeho jazyka. A navíc, dámy! Ženy se vždycky domluví v celém světě, ne?“ vysvětlila Mirka.
„Paráda, to by nám holky mohly přivézt nějaké hadříky, ani pořádně nevím co je teď v Rusku in. Budu si muset koupit jejich mutaci časopisu Vogue,“ podotkla módní fanatička Jindra.
„Já slyšela, že tam frčí pruhovaný, hlavně černý a bílý, převážně v oblasti Sibiře,“ zapojila se do rozhovoru Červenka. Tuhle informaci zachytila při rozhovoru dvou pankáček na zastávce metra.
„To bude asi blbost. Já četla, že Rusky jsou kultivované, mají styl a tohle je přece už dávno out. I když je fakt, že záleží na orientaci, jestli jsou pruhy vodorovně nebo svisle, ale ta kombinace, popravdě, je dost nudná,“ oponovala Jindra.
„Tyhle znalosti jsi měla mít v Popelce, teď řešíme důležitější věci,“ utrhla se na Jindru Mirka a vychutnala si narážku na Jindřin propadák v televizní soutěži. „Nějaký konstruktivní návrhy, nebo připomínky, ať se pohneme z místa?“
„Myslím si, že by mohly bydlet u nás na privátě. Uděláme si mejdan a ráno si mohou děvčata zacvičit zadarmiko dole v posilce,“ navrhla Rychloručka.
„Fajn, co dál?“
„Taky bychom měly připravit nějaké dárky. Napadl mě životopis Boženy Němcové v ruštině a na DVD by určitě potěšil nějaký dokument Olinky Sommerů,“ napadlo Jarku.
„Taky dobrý, ještě bych zamluvila stůl v naší oblíbené restauraci U tří slepic. Holkám po cestě jistě vyhládne. Jsem zvědavá, jak bude probíhat happening slavných Femina adin. Prej je to vždycky velký. Pozvala bych i Jelenu a všechny převychované z hlídky Barbory Panklové, ti by se mohli starat o cattering a věci okolo,“ uzavřela Mirka. Už si v duchu plánovala zvláštní vydání FEM-FEMu a taky krátkou reportáž do Kosmíku.
Druhý den družba začala na vlakovém nádraží. Šipky překvapilo jen to, že přijely pouze tři účastnice, ale bylo jim později vysvětleno, že ostatní členky hnutí odjely do Polska předvádět lesbické milování před tamní kostely.
Dívky se jmenovaly: Naděžda Ivanovna, té ostatní členky říkaly Načálnik, Rajsa a Irina. Všechny byly nakrátko ostříhané, svalnaté a ramenaté. Na zádech nesly velké tlumoky a na nohách kanady. Pozoruhodné bylo, že i po mnohahodinové jistě únavné jízdě měly velmi dobrou náladu a působily energicky.
Jindře se nepozdával jejich nevýrazný army styl a láhev čiré tekutiny, která mezi členkami Femina adin neustále kolovala.
Na rozdíl od ní na Mirku a Jarku udělala děvčata ohromný dojem. Zvlášť, když Načálnik počastovala výpravčího efektivním pohlavkem, když se jí snažil lámanou ruštinou požádat, aby se na nádraží chovala slušně a spořádaně.
„To byl nástup jak od Řezáče!“ vzpomněla si Mirka na hlášku jednoho sprostého šovinistického kuchaře z ubohé televizní show, na kterou kdysi psala kritickou reportáž.
Batohy a odvoz dostali na starosti chlapci z hlídky, a tak se za slabou půlhodinu děvčata dostala do zamluvené restaurace. Když viděla Mirka, jak Naděžda zacházela s jejich vazaly, raději zavolala do restaurace majitelce Irmě a požádala ji, zdali by dnes na „place“ mohla být směna složená výhradně ze zaměstnanců ženského pohlaví. I na Mirku bylo už trochu moc, když při odnosu zavazadel z nádraží Načálnik převychovaným k lepšímu výkonu dopomáhala občasnými kopanci a řevem, až se kolemjdoucí otáčeli a spěšně kontrolovali datum na svých telefonech, jestli nedošlo k návratu do minulosti.
V restauraci veselá a bojovná nálada pokračovala dál. Zvlášť, když Irina vytáhla další láhev s čirou tekutinou a začala nutit k pití nejen Šipky, ale i obsluhu restaurace. To už byla Mirka požádána paní Irmou, aby dámám vysvětlila, že zde hosté nemohou pít s sebou přinesené alkoholické nápoje. „Inu, jsou to bojovnice z první linie,“ s uzarděním omlouvala chování kolegyň Mirka a slíbila, že se to pokusí nějak urovnat.
Ale nepodařilo se! Obzvlášť poté, co ukrajinská servírka aktivistkám vysvětlila, že se jedná o vegetariánskou restauraci, a že tu rozhodně boršč nepodávají. Navíc vodka prý došla už včera. Mirka pochopila, že návštěva se vymkla její kontrole a nejlepší by bylo vyklidit pole, tedy restauraci. Až poté co Naděždu přesvědčila, že vodka je doma, dámy už trochu nejistým krokem vypochodovaly z podniku.
Doma jízda pokračovala ještě zběsileji, vysoké tempo s Feminou udržovala akorát Červenka, v níž se probudily instinkty jejích předků. Přitom ještě dokázala usměrňovat některé výstřelky hostů. Rajsa si pletla hi-fi soustavu s topinkovačem a Irina Xenu bojovnici s Iljou Muromcem. Jarka se snažila vést společně s Mirkou nějakou konstruktivní debatu, ale na dotaz o programu zítřejšího happeningu, se jim dostalo odpovědi, že až zavtra. Posléze jim oběma v rukou přistály stakany vodky. O to větší zděšení bylo, když z jednoho batohu vypadly řetězy, zámky, pouta a další předměty na znehybnění. Když to viděla Naděžda, vážně se podívala na děvčata ze šipek a pomocí několika slov jim vysvětlila, že se přivážou někde na veřejném místě svlečené, a při té příležitosti budou Irina a Rajsa rozdávat dvojjazyčné letáky, které byly v batohu dalším.
Druhý den dopoledne tak náměstí připomínalo futuristickou verzi scény ze snímku Kladivo na čarodějnice. Před obchodním domem se v řetězech svíjelo pět postav a marně se snažilo zakrýt si rukou aspoň část svých ňader a klínů. Sofistikovaný spletenec řetězů a pout to moc neumožňoval. Šipky byly navíc napojeny na řetěz centrální, jehož konec držela svalnatou rukou Načálnik. V druhé držela mikrofon a chrčivým hlasem kázala směsicí českých a ruských slov o postavení žen ve světě. Zbylým členkám Feminy se už tolik nedařilo. Publika bylo sice dost, ale mnozí si letáky vůbec nebrali, anebo výtisky končily na zemi a v odpadkových koších.
Mužské publikum si to ovšem užívalo. Fotoaparáty mobilních telefonů permanentně zachycovaly momenty, které se podobaly smrtelnému zápasu věštce Laókona s obrovskými hady, poté co varoval Trójany před koněm stojícím před hradbami. K obrovské smůle milovníků svazovacích technik se po čase objevila policie, která pomocí obrovských kleští děvčata osvobodila a po domluvě rozehnala toto rozpustilé shromáždění.
Akce nedopadla dobře ani pro ruské amazonky, které skončily v policejní cele. Bylo jim sděleno obvinění za přečin omezování osobní svobody, nedovoleného shromáždění a útoku na veřejného činitele. (Krom toho bylo uděleno i několik pořádkových pokut několika mužům za nevhodné chování na veřejnosti.)
Událost žila ještě dlouho virtuálním životem, mnohá videa byla k vidění na youtube a především plnila stránky s obsahem nevhodným pro mladistvé. Administrátorům různých sociálních sítí trvalo vymazání těchto záznamů hanby a potupy nemálo dní a ještě dnes lze některá videa na různých serverech dohledat.
Místo ve FEM-FEMU vyšla obsáhlá reportáž v konkurenčním sesterstvovském Zhuleném fetu pod názvem: „Hrátky v řetězech aneb 20 rad, jak si okořenit váš milostný život!“. Článek plný satiry a ironie se stal velkým hitem a debatovala o něm široká veřejnost.
„Ještě asi nenazrál ten správný čas,“ uvažovala nahlas Mirka a natírala si heřmánkovým krémem otlačené zápěstí se stále ještě viditelným otiskem článku řetězu.
„Patrně jsou v tom Rusku prostě dál,“ přikyvovala Jarka. Jindra si mezitím v internetovém obchodě vybírala burku a nikáb, protože krom lyžařské kukly neznala žádný módní kousek, který by tvář zahalil do její vlastní intimity.