Ten den byl krásný. Těšila se na něj celý život. Vstala od stolu ve své pracovně a oknem vyhlédla na nádvoří plné žen. Růžové vlajky s bílým kruhem uprostřed, ve kterém vyčníval samičí symbol, hrdě vlály. Dav nadšeně vykřikoval její jméno. Ještě si upravila kostýmek, posunula si kostěné dioptrické brýle ke kořeni nosu a překontrolovala nalíčená ústa vylepšená botoxem. Měla ještě pět minut. Vrátila se do křesla a očima prolétla připravený proslov.
Byl to rok plný úžasných změn, kdy naplnila svoje vize. Pokračovala v práci profesorky Hořcové, která před lety prosadila v politice padesáti procentní podíl žen. Předloňský rok jich bylo už devadesát devět procent. Nebyl to nijak násilný proces. Muži prostě přestali mít o věci veřejné zájem. Zprávy, které se začaly objevovat v některých zahraničních médiích, byly značně spekulativní. To, že muži začali mizet ve vlakových soupravách mířících někam na východ země, byla nehorázná lež. Ostatně mužskou otázku měla na starost vrchní velitelka pořádkových složek FF (female forces) generálka doktorka Jarka a do jejích kompetencí ona prostě nezasahovala. Jistě, vznikaly tábory, kde muži žili a pracovali, ale podle reportáží televize FEM-1 zde nedocházelo k žádnému porušování lidských práv. Přesně kaloricky vypočítaná bezmasá strava absolutně zabraňovala tomu, aby docházelo k podvýživě převychovávaných. Muži se zde třikrát denně sprchovali studenou vodou. Ze záběrů z pracovišť ukazující mužské jedince oholené, čisté ve slušivých mundůrech u šicích a pletacích strojů, se rozhodně nedalo usuzovat, že by zde docházelo k nějakému týrání, nebo snad dokonce k likvidaci.
Ostatně tomu napovídalo i nebývale velké zdravotní zařízení s mnoha sály, kam však hlídková služba FF odmítla televiznímu štábu přístup.
Sama jednou takový tábor v doprovodu Jarky navštívila. Žádné ostnaté dráty, nebo mříže. Po odchodu ze zaměstnání se muži zcela spořádaně vraceli na své ubikace. Mundúry, jak tomu po staru říkali ještě dozorkyně z řad FF, navrhla sama docentka Jindra. Komplet se skládal z bílé polokošile s kapsičkou zdobené růžovými motivy květin, kalhot stejné barvy a vzorů a bílé čepice s dlouhým rovným kšiltem. Na límečku bylo zdobně vyšito číslo převychovávaného, kterým se na pracovišti hlásil. Obuv byla volena podle pracovního zařazení. Táborový život se odehrával podle přesného řádu. 12-ti hodinové směny byly dokonce zaplaceny poukázkami, kterými si mohli převychovávaní nakoupit věci denní potřeby, jako je pánská kosmetika, šperky nebo nový výtisk časopisu PO(D)ŘADNÝ MUŽ (V neděli i s křížovkou a dozorkyní týdne na zadní straně časopisu).
Generálka doktorka Jarka uvedla profesorku Mirku kandidátku ženských věd i do oněch inkriminovaných sálů, kde se DĚLO TO, CO SE DÍT MUSELO!!! Nebylo na tom nic špatného. Zde se převádělo ve skutek to, co ve svých knihách popisovala Docentka Holcová o transformaci muže v ženu zatím druhé kategorie a zachování pouze malé skupiny samců, pro účely nutného rozmnožování. TO JEDINÉ, CO BYLO SPRÁVNÉ.
Ano, ani v naší zemi ještě nebylo vše dokonalé. Nemocné jedinkyně, lékařsky označované jako Faličky, stále nacházely uspokojení v náruči převychovaných. Docházelo k mravním deliktům, kdy byl navazován styk s muži. Neplatilo se poukázkami, těch měli dost, ale tím co zde bylo ZAKÁZANÉ. K uspokojení ženy tak zde docházelo za deset deka krůtí šunky, plechovku nealkoholického piva, nebo za jednu cigaretu SLIM. Při zjištění tohoto přestupku znamenal pro převychovávaného přísný trest. Nejdříve byl pachatel podroben podrobné lékařské prohlídce, kde byl určen jeho další osud. Dobře vyvinutí jedinci s kvalitním materiálem byli odvezeni do speciálního tajného tábora, kde sloužili k dárcovství, toho co bylo právě nejvíc potřeba. Méně šťastní skončili v růžovém pokojíku zvaný pavilon R, což byl další neveřejný prostor, kde se prováděla kastrace.
Ženy byly odeslány na roční léčení do kliniky pro ŽENY. Jednou došlo k odhalení prohřešku u vysoké důstojnice FF. Okamžitě jí byl odebrán řád Boženy Němcové za zásluhy ve světě žen a řád stříbrného střevíčku za vzorný outfit. Byla odeslána z tábora pryč a po ročním léčení našla práci jako kosmetička podlahových krytin v obchodním centru FEMINA.
Ale proč vzpomínat na to, co je možná trochu nepříjemné a zavádějící? Bylo přece dosaženo řady úspěchů. Regulace a skoro úplný zákaz konzumace masa, alkoholu a tabákových výrobků vedl k poklesu populačních chorob.
Zlepšilo se i ovzduší. Došlo ke zrušení strojíren, chemiček. Výrazně poklesla automobilová doprava. V zemi se začaly používat elektromobily designované přímo na míru ženám. Sportovní automobily tolik oblíbené u mužů byly zakázány vyrábět a do země dovážet. Celý průmysl byl takzvaně sfeminizován a ze zabavených budov se staly obchodní centra nebo výrobny oblečení, obuvi a kosmetiky.
Země se stala velmocí v oděvním průmyslu. Levná pracovní síla vykonávaná převychovávanými úspěšně konkurovala asijským výrobcům, stále se živícím výrobou padělaných světových značek. Díky kvalitní výuce na Vysoké škole odívání a designu vedené docentkou Jindrou, zde vznikaly proslulé módní kreace, známé po celém světě.
Vrcholem roku byl takzvaný měsíc žen a módy, konané v hlavním městě Ratibořicích. Sjížděli se sem znalkyně z celého světa. Město bylo hojně navštěvované celebritami. Zlatým písmem se zde zapsala návštěva bývalé herečky a nyní světové velvyslankyně za práva Žen ve světě a planetárním systému Emmy Watson. Ta ve svém projevu dokonce požádala o občanství, které jí bylo čestně uděleno samotnou Mirkou.
Ministryně sportu a tělovýchovy zrušila soutěže v kopané, ledním hokeji a basketbalu z důvodu neustálé korupce a nevhodného chování diváků na stadionech. Hlad po sportovních výsledcích utišila extraliga žen v pozemním hokeji. Dalšími oblíbenými sporty byla například přehazovaná, krasobruslení nebo gymnastika, kde naše děvčata dosahovala mezinárodních sportovních úspěchů.
Kriminalita také poklesla. Na tom měly zásluhu především kvalitně vycvičené jednotky FF a tajná policie žen zkráceně ŽENTAPO. Tato složka se většinou odívala do dlouhých kožených kabátů, vysokých kozaček a byla vyzbrojena středně těžkými kabelkami.
Nejslavnější operací Žentapa se stala Noc dlouhých nehtů. Pod záštitou této složky bylo vypořádáno s muži a především s odpadlicemi. Časopis Zhulenej fetus byl zakázán a členky SESTERSTVA skončily v želízkách obalených imitací králičích kožek, (aby zadržené neměly otlačená zápěstí). Následně byly odvezeny do sklepení Ratibořického zámku.
Zde si zadržené odbyly 24-hodinový maraton promítání seriálů XENA princezna bojovnice, BUFFY přemožitelka upírů a PIPI dlouhá punčocha. Poté byly převezeny do polikliniky těžce nemocných faliček a tam v samovazbě tlí dodnes.
Kontaktů mužů s ženami zásadně ubylo. Ti se obecně báli oslovovat ženy, protože ŽENTAPO nikdy nespalo a o pavilonu R se mezi samci prostě vědělo. A tak opačné pohlaví znali potom už jenom z obrázků a videí na internetu. I ty ovšem postupně mizely, a tak často vzali zavděk alespoň katalogem módy na nadcházející sezónu, který odcizovali v čekárnách lékařek v táborových nemocnicích. Trest za tento přestupek byl daleko lehčí, než obávané ERKO. Svému osudu neunikl ani Julek TÓTH bývalý milenec současné ministryně sportu a tělovýchovy docentky Romany. Při pokusu o přechod státních hranic byl odhalen oddílem FF Dcery Boženy Němcové a ubit kabelkami s ocelovými ostny. Jeho zmrzačené tělo se našlo později na druhé straně čáry. V některých více zaostalých oblastech se sice ještě držela stará forma soužití zvaná manželství, ale to bylo povoleno jen za mimořádných výjimek. Manžel musel bezpodmínečně přijmout příjmení své nastávající. Každý měsíc musel na ŽENTAPu odevzdávat výkaz o provedených domácích pracích a odevzdané výplatě podepsaný svou manželkou, jinak hrozila rozluka svazku a převoz samce do převýchovného tábora.
Kultura kvetla. Málo uvědomělou bývalou zlatou Slavici (té bylo především vyčteno působení v tehdejší heavy metalové kapele Arakain) vystřídaly jiné již angažované umělkyně. Dařilo se především romským female vokálním kapelám, které někdy až nekriticky přetěžovala ministryně kultury doktorka Marie Červeňáková závistivci zvaná tlustá Máňa. (V tu dobu vážila 65 kilogramů)
Sílící řev davu vyvolávající její jméno ji vrátil zpět do reality. Ještě jeden pohled na velký VZOR dodal uklidňující pocit. Ozvalo se zaklepání a do místnosti vpochodovala velitelka stráže FF plukovnice Víta Máchalová. Upnutá kombinéza se třemi diamanty na výložce jí seděla dokonale. Lodičky značky MISS HOYER měla perfektně vyleštěné. Paní prezidentku polibkem na tvář pozdravila a ohlásila, že projev může začít. Obě super ženy se odebraly k balkonu. Tam už byl připraven mikrofon. Dav šílel. Ef efačky zámecké stráže jen tak tak držely dav ve vymezeném prostoru.
„Mé ženy a jiní obyvatelé našeho státu“, začala jasným a sebevědomým hlasem Mirka. Jsem zde, abych pokračovala a práci započaté mými předchůdkyněmi. Životní prostor je už z 90-ti procent vyčištěn. Nemusíte se bát jít večer po ulici. Je vám dostupná kvalitní značková móda jak světová, tak naše, která jí skvěle konkuruje. Není zde ženy, která by si nemohla koupit ze svého platu luxusní šaty světové návrhářky. Díky regulaci dopravy se nám lépe dýchá při józe. V televizi máte snad 70 programů pro ženy. Chcete seriál pro pamětníky Ordinace v Růžové zahradě, nebo třeba nové seriály z naší produkce? Všechno máme. Podívejte se, jak se svět změnil. Žádné tahání těžkých tašek s nákupem, vaření vysoko kalorické tučné večeře, přetahování o televizní ovladač jestli fotbal, nebo film o ženách. Žádné praní smradlavých ponožek a zahnědlých trenek. Žádný sykot, při otvírání lahvového piva. Není svět dokonalý?
Při této otázce to v davu zašumělo a ochrankou byl zaznamenán nezvyklý pohyb. Do první řady se prodrala střapatá nečesaná osoba v roztrhané svěrací kazajce. Ale to je přece… To jsou Nohy od stolu. A něco vytahuje, ze záňadří. Je to prak. Klukovská zbraň z minulého století. A místo kamene flakon pánské kolínské.
„Ne, není!“, ozve se. Předmět zasviští vzduchem a řítí se přímo na paní prezidentku. Ochranka padá předčasně před Mirku. Snad už jen zlomek vteřiny a najednou černá tma.
Mirka se náhle probouzí. Je půl třetí ráno.