„Ne, jo?“

„Prostě ne. Podívej, ty si chceš přivést takovýho vocasa, ještě navíc hokejku? Jarka má prostě pravdu. Poslechni nás, víš, že jsme to s tebou nemyslely nikdy zle.“

„Dobře, tedy. V tom případě vystupuji z klubu! Nenechám si šlapat po štěstí,“ odvětila brunátná Romana.

„To je tvoje volba! Už jsi ale zaplatila příspěvky na další měsíc. Ty jsou v tomto případě nevratné.“

„Romčo, počkej, co já tady bez tebe,“ začala naléhat Maruška. Pojilo je přátelství ještě z období předšipkovského.

„Romí neblázni. Kvůli chlapovi Ti to přece nestojí za to. Jsme přece kámošky a navíc nám teď vyřizuju hromadnou slevu do Orsaye,“ přidala se Jindra.

„Navíc tady máš závazky! Vedeš nás ve wellness a fitness činnostech! To si jako máme hledat novou trenérku?“ trochu upjatě doplnila Jarka.

„Když ne on, tak ani já!“ V očích Rychloručky se objevily slzy. Chvatně si začala nandavat věci do sportovní tašky Adidas. „Cvičící gumy a činky si nechte. Pro ostatní si přijdu jindy.“

„Sboženou,“ ozvalo se ještě ode dveří, které se následně prudce zavřely. Pak už byly slyšet jen rychlé kročeje a prásknutí dveří domovních.

„Počkeeeej!“ vzpamatovala se jako první Červenka. Její mrštnost nebyla na úrovni Rychloruččiny, a tak se po půl hodině vrátila udýchaná se slzami v očích.

„Nedoběhla jsem jí.“

„Nedá se nic dělat, oblíkej se, půjdeme do Paládia. Třeba nás něco napadne,“ řekla Mirka a významným pohledem sjela Červenčinu teplákovou soupravu.

Naše hrdinky procházely uličkami a náměstíčky obchodního centra bez nálady. Mluva vázla a bez povšimnutí zůstaly i trendy letní botky, které z obchodní výlohy přímo volaly po koupi.

U jahodového šejkru Mirka náhle řekla: „Dneska ve 21 hodin se sejdeme u památné zdi před barem U Zlého komára. Na místě, kde jsem osvobodila Jarku z rukou HELL RAIDERS a tak vzniklo naše sdružení. Na tomto místě se uradíme, jak dál.“

Děvčata si zatleskala. A už přemýšlela, jak se na tu slavnostní chvíli vyparádí. To jim trochu zvedlo náladu.

V devět večer se u spoře osvětlené zdi sešla děvčata ve slavnostních úborech. Poslední se ze stínu vynořila Mirka s posmutnělým výrazem. Jindra nesměle vykročila a slavnostním hlasem pronesla:

„Mirko, já náš klub nezradím, ani kdyby mě žádal o ruku Jarda Jágr nebo George Clooney.“

Poté dala Mirce polibek, který stvrzoval její slova!

„Ano, ano, my také nezradíme,“ překřikovala se zbylá děvčata. A vtiskávala o překot Mirce další polibky.

Ještě štěstí, že děvčata používala neslíbatelnou rtěnku. Následně vše k dokonalosti navrátil speciální kosmetický hadřík. Děvčata se pak postavila do kruhu a v družném hovoru plném pozitivní energie se držela společně za ruce.

„Tichoooo tam. Tady se spíííí!“ ozvalo se z okna činžovního domu.

„Zalez ty starej dědku plesnivej!!“ Následovala salva smíchu. To už zase byl ten náš veselý spolek, byť o jednu členku chudší.

Ještě ten den se Romana ocitla u dveří své lásky. Milenec jí otevřel až po druhé třetině hokejového zápasu kanadsko-americké hokejové ligy s tím, že ať ještě třetinu počká, že se jí pak hned bude věnovat. Smutná sportovkyně tedy tiše vzlykala a očima plnýma slzí pozorovala urputnou snahu domácího mužstva o vyrovnání jednobrankového náskoku. To se nakonec povedlo, takže následovalo prodloužení. V něm krásnou trefou vystřelil výhru nad New Yorkem slovenský hrdina Majo Gáborík. Julo povýsknul radostí a sportovními emocemi se nechala strhnout i naše sportovkyně.

Následně Július v ložnici napodobil skvělý výkon svého kolegy. Sám několikrát s přehledem skóroval, čímž zachránil Romanin celodenní ztracený zápas. A Romana rázem zapomněla na všechny ty zlé prognózy svých nyní už bývalých kamarádek. Její nový život se jí líbil.