Dobrodružství v ohavných uličkách: Začíná se pátrání po Boženě N.

„Holky, nezdá se vám, že FEM-FEM[1] je poslední dobou celkem vypráskanej?“ ozvala se nesměle Jindřiška, když po kratší indispozici opět zavítala do apartmánu Rychlých šipek a vyvalila se v plyšovém ušáku barvy lila.

„Myslíš?“ pokračovala Mirka v práci na svém obočí.

„Nerada to říkám, ale Zhulenej fetus uveřejnil včera bezvadnou osmisměrku a taky návod, jak vyrobit hyperúčinnou recyklovatelnou pleťovou masku na bázi bioodpadu a vyjetého oleje.“

„To bych si teda na ksicht nedala.“

„Jarko, slovíčko,“ vesele kamarádsky upozornila Mirka.

„Promiň.“

„Zkoušeli jsme to s kamarádkou a opravdu to funguje, hele,“ řekla Jindřiška a nastavila děvčatům k prozkoumání svůj obličej.

„Uuuuufff.“ Děvčatům se zatajil dech. Skutečně, na její mladistvé tváři nebylo po vráskách ani stopy.

„U Boženy!“

„O Feris džal pre Slovensko!“

„Maruško, prosím tě, kolikrát jsme ti říkaly, abys neklela po vašem,“ maličko nekorektně zahartusila Mirka a hned dodala: „Takhle se nikdy nezintegruješ. A uvědom si, že tvoje rubrika Femme romale už také dlouho nepřišla s nějakou peckou. Naposledy to bylo někdy vloni o vánocích s kaprem na černo.“

„Ona mluví ze spaní.“

„Aha.“

„No asi to není úplně ono,“ připustila Jarka. „Prožívám tvůrčí krizi. Chtělo by to nějaké téma.“

„Možná bych o něčem věděla,“ přihlásila se procitnuvší Maruška. „Onehdá jsem při focení selfíček pro jednu bezpečnostní agenturu narazila na problém autorská práva versus propagační materiály. – Moc jsem nechápala, fotila jsem tehdy trošku odvážnější ale v pohodě fotečky venku před takovou hrozně oprýskanou zdí. Ozval se nějaký pan Soudek, že prý fotky viděl a trval na tom, že na tohle nemám právo a že ta zeď je jeho. Byly to nějaké záchodky nebo co. Fakt jsem netušila. Proč město prodává zadní zdi záchodků nějakým spekulantům? A proč si to vůbec někdo kupuje?! Mělo to pak ještě takovou nechutnou dohru. Jak povídal milý pán z agentury, kterého jsem po čase potkala, ten pan Soudek jim prý opakovaně volal, sprostě jim nadával a stále trval na tom – a teď promiňte, musím citovat toho milého pána – že prý ty hajzly jsou jeho.“

„Víš, tohle mi připadá docela laciné, promiň, ale myslela jsem, že bychom měli našim čtenářkám předložit něco víc expenzivního.“

„Zase máš pravdu, jako vždycky, Mirko,“ sborově zahlaholila děvčata.

„Dilino phenel, so džanel, goďaver džanel, so phenel.“

„Myslím, že bychom měly našim čtenářkám předložit – ,“ nedala se vyprovokovat Mirka, „ – nějaký více či méně autentický vzor ideálního feministického postoje. Víte, mne už unavuje jít stále příkladem všem dívkám v naší čtvrti a jakým způsobem jsem jimi obdivována.“

„Tak si to tak neber, puso,“ přitulila se Jarka.

Na tomto místě není bez zajímavosti povšimnout si, jak i tak sourodý spolek jakým Rychlé šipky bez pochyby jsou, dokáže vnímat feminismus poněkud odlišně, řekněme v nuancích:

Mirka: Feminismus je jediný legitimní životní postoj, který umožnuje přinejmenším od puberty do třicítky prožít důstojný život. Naší povinností je šířit (můj) objev Cosmo-feminismus předvoj Neo-feminismu, který především ve své lehčí formě, tzv. Easy-cosmo, má slušné šance dosáhnout světové hegemonie. Jako aktuální úkol vidím dokončení varianty pro rozvojové země Afriky – pracovní název Tribal-cosmo – a především vývoj široce přijatelného Cosmo-feminismu pro muslimsky mluvící země.

Jindra: Atraktivní myšlenka, ale nějak to nefungovalo, že jo. Přece jenom ty pracovní tábory a tak. Vždycky se to nějak zvrtlo, ale to v tom byli namočení chlapi. Holky to mají nějak vymyšlené. Něco mi říká, že do toho už brzo proniknu. A pak, Mirka by to přece určitě jinak neříkala, má to stopro zmáknuté.

Maruška: Trendy životní postoj mezi gádži. A taky ten méně melodický způsob vyjádření, kde rytmičnost projevu nahrazují pravidelně se opakující formulace a fráze ať už v mluvené nebo psané formě. Fajn zábava v našem squattu. Vždycky se u toho nasmějeme. Pro mladý je to fakt super.

Romča: Proces umožňující vrcholovým sportovkyním návrat mezi běžnou populaci především za pomoci hormonů, kosmetiky a psychoterapie. Určitě jsem ráda, že to holky vnímají a uvědomují si, jak je to pro nás sportovkyně leckdy obtížný, vrátit se mezi normální lidi. Co víc, dokonce mezi elitu něžného pohlaví. Někdy si říkám, proč Mirka s Jarkou a Jindrou tohle vůbec řeší – ještě tak Maruška… Holky jsou prostě megafajn:)

Jarka: Proces umožňující sportovkyním nejasného pohlaví a transsexuálům zařadit se mezi běžnou populaci za pomoci kosmetiky, hormonů a chirurgických zákroků. Nechápu, proč se tím Mirka, Jindřiška a Maruška vůbec zabývají. Ale Mirka v tom má namočené ještě další věci. A je to dobře. Mirka je super.

V klubu se rozběhla čilá debata.

„Mirko, vzpomínáš, jak jsi nám tuhle vyprávěla o Boženě Němcové, jaká to byla vzácná žena a co všechno udělala pro.. ee.. mm.. ženy?“

„To je ta, co všechny buditele klátila?“

„Kušte, to jsou všechno poměrně nepodložené pomluvy, které ani Pavlík Novotný nepotvrdil,“ upozornila Maruška, která měla na starosti monitoring tištěných médií.

„…jak zatápěla posluhovačům režimu.“

„Nejen zatápěla,“ upřesnila sečtělá Jarka. „Na několika místech prováděla kompletní úklid.“

„Sesterstvo o ní už také psalo. Myslíte, že je to vhodné?“

„Je, a právě teď, když ve Fetu vyšel zásadní hanopis na Boženku, a to prase Rejžek jim to olajkoval,“ rozohnila se opět Jarka.

„Nechápeš to správně drahoušku. Božena je tam popsána jako protopunkerka bojující proti systému, ale pozor, hledající útěchu v náruči mužů! – Tenhle výklad musíme vytrvale potírat.“

„V zájmu pravdy,“ rázně prohlásila Romča.

Děvčata se na ní nechápavě zadívala.

„Asi jsem přecvičená,“ špitla s úsměvem na omluvu.

„Co o ní tedy chcete psát?“

„Především, nepodcenila estetickou stránku feminismu, čímž se stala naší první předchůdkyní.“

Mirka pokračovala: „V poslední době se ve feministických kruzích[2] množí zkazky o tom, že hlavní část díla B.N. dosud nebyla objevena. Dokonce opakované zkoumání jejího doposud stěžejního díla Babička přineslo překvapivá zjištění. Většina badatelů a především badatelek se přiklání k názoru, že popis vesnických hrátek, prokládaný zprávami o tom, kde se zrovna nachází Sultán s Tyrlem, není možné chápat jinak, než jako důmyslný kód, kterým se snažila ochránit své skutečné stěžejní dílo před nepochopením v té době čistě národovecky orientovanou takzvanou inteligencí a fyzickou likvidací z rukou duševně omezeného manžela.“

„Takže, ty myslíš, že..?“

„Ano, jistě, v Babičce se bezpochyby skrývá zásadní poselství budoucím generacím.“

„No, neblbni.“

„…nebo alespoň návod jak to poselství objevit.“

„V tom případě je jasné, co musíme podniknout. Najít klíč k rozluštění textu a…“

„No jo, ale víš kolik to má stránek?“

„Klid, na to už jsem také myslela. Četbou té brilantně napsané venkovské prózy bychom mohli snadno zestárnout. Proto musíme jaksi rozložit zátěž,“ zamrkala.

Chvíle zdánlivě nechápavého ticha. Děvčatům zatrnulo při představě, že by musela trávit několik večerů četbou pětiny středně rozsáhlého románu (vlastně povídky) z 19. století.

„Vždyť je to přece povinná školní četba,“ vysvobodila je vzápětí Mirka. „Stačí, když klíč rozdistribuujeme mladším čtenářkám FEM-FEMu.“

Děvčata s obdivem pohlédla na svou velitelku. Právě je zachránila před obětí nejvyšší. Kolik jen trendů za ušetřený čas absorbují. Do očí se jim tlačily slzičky dojetí.

Plán tedy již měly. Zbývalo jediné – nalezení klíče.

„Navrhuji, abychom začali vypátráním záhadného místa občasného pobytu z let 1860-1861. Něco mi říká, že právě tohle by nás mohlo dovést k cíli. Mělo by to být někde v Široké ulici. Mám stručný popis objektu.“

„Jak tohle víš?“

„Z korespondence B.N. Dělala jsem si domácí přípravu.“

Znovu obdivné pohledy. Tentokrát možná o něco méně upřímné.

Jindřiška poděšeně vzhlédla od tabletu. „To je v Barabiznově“.

„Kde?“

Barabiznov se říkalo čtvrti sousedící s bydlištěm Rychlých šipek poskládané z někdy i více než sto let starých domků. Tuto část města děvčata nenavštěvovala, ba přímo se jí vyhýbala. Byla proslulá nesnadnou orientací – ta čtvrť – a nemožností zakoupit slušný outfit.

„V Barabiznově,“ opakovala nejistým hlasem Jindra.

Slovo působilo na děvčata jako studená sprcha. Zvlášť na Marušce, která měla na sobě jen bílé strečové tílko, to bylo výborně vidět.

Děvčata provedla speciální strategickou poradu. Mimořádné prostředí si žádá mimořádné prostředky. Teď už jen kdy vyrazit. Ještě téhož večera se děvčata přes Doodle domluvila na druhý den ráno.

[1] dříve Stěrač, po transformaci v plnohodnotný emancipovaný pravidelník dostal šik název

[2]   I tento výraz chápou děvčata do jisté míry odlišně, viz rozdílné pohledy na feminismus o několik řádků výše. Jindřiška si vybavuje především náušnice, Romana tělocvičné náčiní. Jarka by byla ochotná hádat se do krve, že jde o genderově neutrální výraz pro menstruační cyklus. Maruška by hledala v obilí.

Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized a jeho autorem je administrator. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.