Klub Rychlých šipek založen

„Holky, už jste četly nový Cosmopolitan?“ volala na celou kavárnu udýchaná Jarka a mávala tabletem s elektronickou verzí jejich dámského evangelia. „Šéfredaktorka Jelena nám ve svém článku o emancipaci radí, abychom si našli společný byt a založili tak buňku.“

„Když to píše naše Jelenka, tak se do toho hnedka dáme, nějaké ty tipy v kosmíku nebyly?“ zeptala se Mirka. „Třeba bude něco na netu, mrknu se,“ odvětila Jarka a začala zuřivě ťukat dlouhými nehty do přístroje.

Jindra si mezitím stačila přepudrovat nos a podotkla: „Hlavně aby byla velká ložnice, ať se tam holky vejdem.“ Svůdně při tom zamrkala na Mirku.

„U Boženy Němcové, holky už to mám,“ zavýskla radostí Jarka. A začala ostatním na přístroji ukazovat prostorný a pohodlně zařízený byt. „Holky, dneska se tam vydáme!“ rázně zavelela Mirka. Jindra si chvatně schovala líčidla do kabelky Luis Vuitton a děvčata chvatně opustila kavárnu.

Dámy prošly Pařížskou ulici a kousek za prodejnou Nespressa  odbočily doprava. Nedaleko odtud si kluci z Hell Raiders obhlíželi zánovní motocykl značky Yamaha a přemýšleli, jak ho ukrást. Nejmladší člen bandy Kánty stál na rohu ulice a hlídkoval. To ho moc nebavilo, a tak raději pohledem svlékal kolemjdoucí ženy. Když gang zjistil, že jim na krádež chybí patřičné nástroje a vzdělání, nechali toho a rozhodli se jít do nedaleké hospody. Akorát došli ke Kántymu, který zrovna okukoval křižovatku přecházející Rychlé Šipky. „Hele podívejte, to sou dobrý mařeny,“ houkl na partu Kánty s uhrovitou tváří a chlípně ukazoval cosi směrem k dámám, které si jich ale nevšimly.

Na Mártyho tváři se objevil ďábelský škleb a skoro sám pro sebe tiše řekl: „Tak teď to hlavně neposrat.“ Na to energicky zavelel: „Schovejte se za tu dodávku, pak je budem nenápadně sledovat.“

Dívky nic netušíc pokračovaly dál v cestě za vysněným bytem. Syčáků si nevšimly. Ještě šly tak pět minut, když se Jindra začala spontánně a dost nahlas radovat: „Holkýýýý, podívejte, to je ten domčík na rohu.“ Přece jen rezervovanější Mirka sjela Jindru pohledem za tento projev připomínající třináctiletou teenagerku na koncertu Justina Biebera, ale i ona cítila jakési vnitřní uspokojení, že cestu k domu našli s bilancí pouhých tří nápověd zprostředkovaných pomocí Google Maps.

Jenže v tu chvíli se na scéně objevila povedená partička motorkářů. Márty se se svýma špinavýma rukama pokoušel dostat k Mirce. Jindra začala ječet.

Mezitím v prvním patře onoho domu připravovala dívka Romana kondiční cvičení pro svou kamarádku Marušku. Ta právě v ledničce doplňovala kalorie uherákem a kyselou nakládačkou.

Sportovkyně (tedy ta první) slyšela otevřeným oknem jekot nebohé Jindřišky. Děva se bránila Hanzovým nenechavým kostnatým prstům, které šmátraly v záňadří, jako by tam deviantovi upadla propisovací tužka. Snažila se svojí Vuittonkou rozbít útočníkovi hlavu, což se jí pravděpodobně díky nekvalitnímu materiálu dokonalého padělku vyrobeného ve Vietnamu nedařilo. To ovšem nebohá napadená nevěděla.

Romana nezaváhala a svým činem dokázala, že je své přezdívky Rychloručka hodna. Bleskurychle popadla těžký medicinbal ležící pod oknem a hodila ho do soupeřícího davu. Nečekaný dopad míče způsobil mezi útočníky paniku. Ne tak u statečných dívek. Následovala přesně mířená rána na Mártyho hlavu volejbalovým míčem, za kterou by se nestyděl ani Metráček ve stejnojmenném filmu. Než stačila chrabrá Romana vypálit další sportovní náčiní ve formě koule na pétanque, ještě houkla na Marii: „Mááňo, běž těm nebožačkám otevřít dveře a v rámci cvičení mi tam posbírej ty balóny!“

Ještě, že se jednalo o první patro, které otylé dívce nedělalo takové potíže a za slabých deset minut a těžkého vzdychání vedla (pochopitelně ve svém rudém baretu) hosty do Romaniny tělocvičny.

Dívky se pak navzájem představily. Pouze Jindra váhavě podala Marušce ruku a svojí luxusní tašku si držela stejně pevně jako nebohá matka dítě v básni Polednice.

Mirku okouzlila až skoro mužná síla Romany a bezprostřednost baculky Marušky. V dívkách viděla spoustu pozitivní energie a především neorané pole feministické ideologie. I v národnostních menšinách viděla potenciál a nové síly ve vyčerpávajícím zápase proti protěžovanému druhému pohlaví. Viděla velkou výzvu v převýchově neotesané Marie a sama se sebe v duchu ptala, je-li tohoto úkolu hodna. V Romaně spatřovala pěst jejich hnutí, pod jejímiž údery budou úpět ta tupá maskulinní prasata. Síla a odhodlání kráčející společně s přísnou disciplínou a oddaností sloužící ve prospěch absolutní feminizace lidstva. Snila dál. Právě tyto myšlenky stály u zrodu legendárního klubu!

Mirka skoro nepřítomně nabídla dívkám členství. Stále byla plná silných a velikých myšlenek, až se jí přitom vypínala hruď. Všimla si toho jindy nepozorná Jindra a počalo jí to nevýslovně dráždit.

„Mne říkají Rychloručka, pomohu vám vyhrávat všechny závody,“ věta pronesená skoro mužským hlasem vrátila Mirku do reality.

„A mně říkají Červenka, prej kvůli tomu červenýmu na hlavě,“ neuměle se přidala Marie. „Ty, můžu se podivat na tu kabelku?“ otočila se k Jindře, která se vyděšeně podívala na Mirku.

Dívky nečekaně zjistily, že Romana je vnučkou paní, která jim měla ukázat jejich nový příbytek, a že má od něj klíče, takže se tam mohou jít hned podívat. Červenka si na „dlouhou cestu“ vzala chleba se sádlem, aby jí nevyhládlo. Dívky vyjely výtahem do třetího patra, kde se nacházel jejich budoucí příbytek.

Byt na všechny neskutečně zapůsobil. Byl prostorný, i Jindřiška byla s velkou ložnicí spokojena. „A na stěny si vymalujeme scény z dívčí války,“ navrhla výtvarně nadaná Jarka.

„Ranní rozcvičky budeme dělat u mne dole v tělocvičně,“ doplnila Rychloručka. Všechny holky si navzájem zatleskaly, jenom Červenka zvedla oči v sloup a odhodila mastný papír od sádla na podlahu. Výraz Mirky na vteřinku ztuhl. Uvědomila si, že s převýchovou bude muset začít ihned. Nasadila okouzlující úsměv a sladce řekla: „Ale zlatíčko, přece si to tu hnedka nezašpiníme.“ Července se na tváři objevil ruměnec studu. Zvedla papír a dala jej do kapsy svých špinavých tepláků. Přišlo jí to najednou všechno líto a oči jí začaly vlhnout. Viděla tři krásné ženy, dobře oblečené a navoněné a proti nim stála ona! Ušmudlaná, v teplácích. Někdy až vojenský dril Romany, který sice stále ještě nepřinesl kýžené výsledky, jako by podpořil její touhu něco změnit. Ano, ona chce být jako ony, také úspěšná a krásná. Přesně taková, jako jsou ženy v časopise Žena a život (Cosmopolitan neznala). Toto předsevzetí vyloudilo na její tváři úsměv, kterého si kromě málo chápající Jindry všimly ostatní. Navzájem se objaly. Jindra byla také ráda. Hlavně že měla zpět svou kabelku.

 „Naše sdružení nazveme Rychlé Šipky, podle té party vocasů, kteří mi byli dáváni za vzor, když jsem vedla družinu dívčího turistického oddílu. Ale uchopíme to jinak, žensky. Zkrátka po našem.“  Při tom si pomyslela: V nějakém semináři jeden feminista tvrdil, že manipulaci s mladšími soukmenovci, pardon kamarády, měl ten spisovatel, co to napsal, zmáknutou, tak by to mohlo fungovat i v našem hnutí. Ostatní děvčata možná s výjimkou Jarky sice nechápala, ale přesto přišla další vlna spontánního veselí, které Mirka ještě dlouhou dobu musela uklidňovat.

„Fajn, hnedka pošlu mail Jeleně z Kosmíku, že jsme úkol splnily,“ rozverně prohodila Mirka. Její práce právě teď započala!!!!!

Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized a jeho autorem je administrator. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.