Ten den byl krásný. Těšila se na něj celý život. Vstala od stolu ve své pracovně a oknem vyhlédla na nádvoří plné žen. Růžové vlajky s bílým kruhem uprostřed, ve kterém vyčníval samičí symbol, hrdě vlály. Dav nadšeně vykřikoval její jméno. Ještě si upravila kostýmek, posunula si kostěné dioptrické brýle ke kořeni nosu a překontrolovala nalíčená ústa vylepšená botoxem. Měla ještě pět minut. Vrátila se do křesla a očima prolétla připravený proslov.

Byl to rok plný úžasných změn, kdy naplnila svoje vize. Pokračovala v práci profesorky Hořcové, která před lety prosadila v politice padesáti procentní podíl žen. Předloňský rok jich bylo už devadesát devět procent. Nebyl to nijak násilný proces. Muži prostě přestali mít o věci veřejné zájem. Zprávy, které se začaly objevovat v některých zahraničních médiích, byly značně spekulativní. To, že muži začali mizet ve vlakových soupravách mířících někam na východ země, byla nehorázná lež. Ostatně mužskou otázku měla na starost vrchní velitelka pořádkových složek FF (female forces) generálka doktorka Jarka a do jejích kompetencí ona prostě nezasahovala. Jistě, vznikaly tábory, kde muži žili a pracovali, ale podle reportáží televize FEM-1 zde nedocházelo k žádnému porušování lidských práv. Přesně kaloricky vypočítaná bezmasá strava absolutně zabraňovala tomu, aby docházelo k podvýživě převychovávaných. Muži se zde třikrát denně sprchovali studenou vodou. Ze záběrů z pracovišť ukazující mužské jedince oholené, čisté ve slušivých mundůrech u šicích a pletacích strojů, se rozhodně nedalo usuzovat, že by zde docházelo k nějakému týrání, nebo snad dokonce k likvidaci.

Ostatně tomu napovídalo i nebývale velké zdravotní zařízení s mnoha sály, kam však hlídková služba FF odmítla televiznímu štábu přístup.

Sama jednou takový tábor v doprovodu Jarky navštívila. Žádné ostnaté dráty, nebo mříže. Po odchodu ze zaměstnání se muži zcela spořádaně vraceli na své ubikace. Mundúry, jak tomu po staru říkali ještě dozorkyně z řad FF, navrhla sama docentka Jindra. Komplet se skládal z bílé polokošile s kapsičkou zdobené růžovými motivy květin, kalhot stejné barvy a vzorů a bílé čepice s dlouhým rovným kšiltem. Na límečku bylo zdobně vyšito číslo převychovávaného, kterým se na pracovišti hlásil. Obuv byla volena podle pracovního zařazení. Táborový život se odehrával podle přesného řádu. 12-ti hodinové směny byly dokonce zaplaceny poukázkami, kterými si mohli převychovávaní nakoupit věci denní potřeby, jako je pánská kosmetika, šperky nebo nový výtisk časopisu PO(D)ŘADNÝ MUŽ (V neděli i s křížovkou a dozorkyní týdne na zadní straně časopisu).

Generálka doktorka Jarka uvedla profesorku Mirku kandidátku ženských věd i do oněch inkriminovaných sálů, kde se DĚLO TO, CO SE DÍT MUSELO!!! Nebylo na tom nic špatného. Zde se převádělo ve skutek to, co ve svých knihách popisovala Docentka Holcová o transformaci muže v ženu zatím druhé kategorie a zachování pouze malé skupiny samců, pro účely nutného rozmnožování. TO JEDINÉ, CO BYLO SPRÁVNÉ.

Ano, ani v naší zemi ještě nebylo vše dokonalé. Nemocné jedinkyně, lékařsky označované jako Faličky, stále nacházely uspokojení v náruči převychovaných. Docházelo k mravním deliktům, kdy byl navazován styk s muži. Neplatilo se poukázkami, těch měli dost, ale tím co zde bylo ZAKÁZANÉ. K uspokojení ženy tak zde docházelo za deset deka krůtí šunky, plechovku nealkoholického piva, nebo za jednu cigaretu SLIM. Při zjištění tohoto přestupku znamenal pro převychovávaného přísný trest. Nejdříve byl pachatel podroben podrobné lékařské prohlídce, kde byl určen jeho další osud. Dobře vyvinutí jedinci s kvalitním materiálem byli odvezeni do speciálního tajného tábora, kde sloužili k dárcovství, toho co bylo právě nejvíc potřeba. Méně šťastní skončili v růžovém pokojíku zvaný pavilon R, což byl další neveřejný prostor, kde se prováděla kastrace.

Ženy byly odeslány na roční léčení do kliniky pro ŽENY. Jednou došlo k odhalení prohřešku u vysoké důstojnice FF. Okamžitě jí byl odebrán řád Boženy Němcové za zásluhy ve světě žen a řád stříbrného střevíčku za vzorný outfit. Byla odeslána z tábora pryč a po ročním léčení našla práci jako kosmetička podlahových krytin v obchodním centru FEMINA.

Ale proč vzpomínat na to, co je možná trochu nepříjemné a zavádějící? Bylo přece dosaženo řady úspěchů. Regulace a skoro úplný zákaz konzumace masa, alkoholu a tabákových výrobků vedl k poklesu populačních chorob.

Zlepšilo se i ovzduší. Došlo ke zrušení strojíren, chemiček. Výrazně poklesla automobilová doprava. V zemi se začaly používat elektromobily designované přímo na míru ženám. Sportovní automobily tolik oblíbené u mužů byly zakázány vyrábět a do země dovážet. Celý průmysl byl takzvaně sfeminizován a ze zabavených budov se staly obchodní centra nebo výrobny oblečení, obuvi a kosmetiky.

Země se stala velmocí v oděvním průmyslu. Levná pracovní síla vykonávaná převychovávanými úspěšně konkurovala asijským výrobcům, stále se živícím výrobou padělaných světových značek. Díky kvalitní výuce na Vysoké škole odívání a designu vedené docentkou Jindrou, zde vznikaly proslulé módní kreace, známé po celém světě.

Vrcholem roku byl takzvaný měsíc žen a módy, konané v hlavním městě Ratibořicích. Sjížděli se sem znalkyně z celého světa. Město bylo hojně navštěvované celebritami. Zlatým písmem se zde zapsala návštěva bývalé herečky a nyní světové velvyslankyně za práva Žen ve světě a planetárním systému Emmy Watson. Ta ve svém projevu dokonce požádala o občanství, které jí bylo čestně uděleno samotnou Mirkou.

Ministryně sportu a tělovýchovy zrušila soutěže v kopané, ledním hokeji a basketbalu z důvodu neustálé korupce a nevhodného chování diváků na stadionech. Hlad po sportovních výsledcích utišila extraliga žen v pozemním hokeji. Dalšími oblíbenými sporty byla například přehazovaná, krasobruslení nebo gymnastika, kde naše děvčata dosahovala mezinárodních sportovních úspěchů.

Kriminalita také poklesla. Na tom měly zásluhu především kvalitně vycvičené jednotky FF a tajná policie žen zkráceně ŽENTAPO. Tato složka se většinou odívala do dlouhých kožených kabátů, vysokých kozaček a byla vyzbrojena středně těžkými kabelkami.

Nejslavnější operací  Žentapa se stala Noc dlouhých nehtů. Pod záštitou této složky bylo vypořádáno s muži a především s odpadlicemi. Časopis Zhulenej fetus byl zakázán a členky SESTERSTVA skončily v želízkách obalených imitací králičích kožek, (aby zadržené neměly otlačená zápěstí). Následně byly odvezeny do sklepení Ratibořického zámku.

Zde si zadržené odbyly 24-hodinový maraton promítání seriálů XENA princezna bojovnice, BUFFY přemožitelka upírů a PIPI dlouhá punčocha. Poté byly převezeny do polikliniky těžce nemocných faliček a tam v samovazbě tlí dodnes.

Kontaktů mužů s ženami zásadně ubylo. Ti se obecně báli oslovovat ženy, protože ŽENTAPO nikdy nespalo a o pavilonu R se mezi samci prostě vědělo. A tak opačné pohlaví znali potom už jenom z obrázků a videí na internetu. I ty ovšem postupně mizely, a tak často vzali zavděk alespoň katalogem módy na nadcházející sezónu, který odcizovali v čekárnách lékařek v táborových nemocnicích. Trest za tento přestupek byl daleko lehčí, než obávané ERKO. Svému osudu neunikl ani Julek TÓTH bývalý milenec současné ministryně sportu a tělovýchovy docentky Romany. Při pokusu o přechod státních hranic byl odhalen oddílem FF Dcery Boženy Němcové a ubit kabelkami s ocelovými ostny. Jeho zmrzačené tělo se našlo později na druhé straně čáry. V některých více zaostalých oblastech se sice ještě držela stará forma soužití zvaná manželství, ale to bylo povoleno jen za mimořádných výjimek. Manžel musel bezpodmínečně přijmout příjmení své nastávající. Každý měsíc musel na ŽENTAPu odevzdávat výkaz o provedených domácích pracích a odevzdané výplatě podepsaný svou manželkou, jinak hrozila rozluka svazku a převoz samce do převýchovného tábora.

Kultura kvetla. Málo uvědomělou bývalou zlatou Slavici (té bylo především vyčteno působení v tehdejší heavy metalové kapele Arakain) vystřídaly jiné již angažované umělkyně. Dařilo se především romským female vokálním kapelám, které někdy až nekriticky přetěžovala ministryně kultury doktorka Marie Červeňáková závistivci zvaná tlustá Máňa. (V tu dobu vážila 65 kilogramů)

Sílící řev davu vyvolávající její jméno ji vrátil zpět do reality. Ještě jeden pohled na velký VZOR dodal uklidňující pocit. Ozvalo se zaklepání a do místnosti vpochodovala velitelka stráže FF plukovnice Víta Máchalová. Upnutá kombinéza se třemi diamanty na výložce jí seděla dokonale. Lodičky značky MISS HOYER měla perfektně vyleštěné. Paní prezidentku polibkem na tvář pozdravila a ohlásila, že projev může začít. Obě super ženy se odebraly k balkonu. Tam už byl připraven mikrofon. Dav šílel. Ef efačky zámecké stráže jen tak tak držely dav ve vymezeném prostoru.

„Mé ženy a jiní obyvatelé našeho státu“, začala jasným a sebevědomým hlasem Mirka. Jsem zde, abych pokračovala a práci započaté mými předchůdkyněmi. Životní prostor je už z 90-ti procent vyčištěn. Nemusíte se bát jít večer po ulici. Je vám dostupná kvalitní značková móda jak světová, tak naše, která jí skvěle konkuruje. Není zde ženy, která by si nemohla koupit ze svého platu luxusní šaty světové návrhářky. Díky regulaci dopravy se nám lépe dýchá při józe. V televizi máte snad 70 programů pro ženy. Chcete seriál pro pamětníky Ordinace v Růžové zahradě, nebo třeba nové seriály z naší produkce? Všechno máme. Podívejte se, jak se svět změnil. Žádné tahání těžkých tašek s nákupem, vaření vysoko kalorické tučné večeře, přetahování o televizní ovladač jestli fotbal, nebo film o ženách. Žádné praní smradlavých ponožek a zahnědlých trenek. Žádný sykot, při otvírání lahvového piva. Není svět dokonalý?

Při této otázce to v davu zašumělo a ochrankou byl zaznamenán nezvyklý pohyb. Do první řady se prodrala střapatá nečesaná osoba v roztrhané svěrací kazajce. Ale to je přece… To jsou Nohy od stolu. A něco vytahuje, ze záňadří. Je to prak. Klukovská zbraň z minulého století. A místo kamene flakon pánské kolínské.

„Ne, není!“, ozve se. Předmět zasviští vzduchem a řítí se přímo na paní prezidentku. Ochranka padá předčasně před Mirku. Snad už jen zlomek vteřiny a najednou černá tma.

Mirka se náhle probouzí. Je půl třetí ráno.

Ve fitness centru se cvičilo s plným nasazením. Jen Romaně se zarudlýma očima se příliš nedařilo. Po odchodu od Julínka přespávala ve cvičebně. Vyzkoušela spát na různých posilovacích křeslech, ale nakonec alespoň trochu zabrala na lavici pro bench-press.

Těsně před obědem do místnosti vplul pugét růží a za ním náš slovenský bača Julo. Nejdříve se velmi ospravedlňoval a pak jí sdělil, že Romanu velmi lúbí. To dokazoval i novým tetováním na jeho levé části jeho svalnaté hrudi. Pod jménem Andrej Hlinka z Ružomberka se skvělo i čerstvě vytetované jméno Rychloručky, kde koncové písmeno A spojitě přecházelo v nejméně padesátikilogramovou činku. Na druhé straně byl Slovenský dvojramenný kříž v barvě a pod ním neuměle přeškrtaný slogan „Češi peši do Prahy“. Toto Julkem neodborně odstraněné heslo bylo památkou na jeho nacionální minulost. Ve Slávii se ho snažil nejdříve zakrývat ručníkem, ale když došlo k odhalení při společném pozápasovém sprchování a dotazu kapitána mužstva, proč Češi jako radši nejeli autobusem nebo meďákem pochopil, že našinci a zvlášť sportovci dějiny prostě nějak neřeší, přestal nápis skrývat.

Druhým překvapením byla čerstvě podepsaná smlouva s HC Rytíři Kladno a klíče od nového bytu v tomto městě. Romča si okamžitě vzala na zbytek dne volno a únava byla najednou pryč.

„Tak ty teď budeš rytíř“, obdivně pronesla.

„Hovoril zo mnou i ten váš Jaro Jágr, neje to síce Slovák, ale rešpektujem jeho umenie“, hrdě dodal a krátce porozprávěl o konzultaci s většinovým vlastníkem klubu, který zde utápí své těžce vydělané peníze.

„Čakajú óde mne kvalitné výkony, hej, budem musieť viac trénovať.“

„To áno“, snažila se Romana slovensky a povytáhla obočí, což jí dodalo až legračně přísný vzhled.

Po dobrém obědě v McDonaldu uháněla oprýskaná felda směr Kladno. Ve voze vyhrávala Tublatanka a teprve před vjezdem do města si prosadila Rychloručka Katarínu Knechtovou a Kristýnu s hitem Horehroní.

Garsonka sice nebyla tak pohodlně zařízená jak ta v Praze, ale hnízdečko lásky uprostřed kladenského sídliště to bylo. Julek se okamžitě odebral na zimní stadion, aby se představil svým novým spoluhráčům.

„Tréning“ probíhal vcelku dobře. Trenérovi se Julova poziční hra, kterou slávističtí amatéři označovali jako příliš statickou líbila a s jeho výkonem byl docela spokojený. Pro zápas ho nominoval hned do čtvrté formace a Július byl rázem šťastný „človek“. Lásku měl, angažmá měl, bydlení měl. Trenér byl Moravák a jeho přístup k Julkovi byl znát. Spoluhráči byli také v pohodě a dokonce i dva zo Slovenska. Kladno, to je to město. Kladno to je ten hit!

Večerní zápas se také vydařil. Domácí přejeli Budějovice 6:1 a tak ani nevadilo, že Julek byl u jediné obdržené branky. V hledišti v lóži seděla s ostatními partnerkami i Rychloručka s rychle zakoupenou šálou a fandila domácím jak o život! Od partnerky prvního centra se dozvěděla, že jeho debut bude muset s novými spoluhráči oslavit a k tomu zaplatit zápisné. To trochu Romaně pokazilo den. Myslela si, že po utkání půjdou jako obvykle sledovat záznam ze slovenské poslanecké sněmovny, ale na druhou stranu chápala, že je nutné ukázat sounáležitost s novým kolektivem. Nakonec ho po pětiminutovém klečení a prosení na kolenou s novými spoluhráči pustila. Po telefonátu do zámoří, kdy jim většinový majitel pan Jaromír J povolil jedno pivo a rum, se mohla zábava rozjet. Protože Jágr mladší byl daleko, tak pivo a kořalka tekla proudem. Julo povídal vtipy o Češích, všichni se dobře bavili. V půl dvanácté Restaurace u Stadionu zavírala, ale některým se nechtělo ještě spát. První pětka a zároveň první přesilovková formace se ještě s několika spoluhráči odebrali do nedalekého herna baru U Lucerny. Zde je místní štamgasti začali zvát na panáky. Jedna z barmanek korpulentní Mária, která pocházela z Kysúc, se dala s Julkem do družného hovoru. Vzpomínali na svoji rodnou vlast a Julo ani nepostřehl jak její boubelatá ruka, přejíždí po jeho intimních partiích. Najednou mu bylo tak dobře. Slast mu prostupovala celým tělem. Z jeho úst se vydralo: „ÓÓ Tarzan silo moja“. Následovala facka, „Já ti dám Tarzana, ty hajzl!“. Mária nevěděla, že tak říká ženě svého srdce, ale i to by jí asi moc nepotěšilo. Július se až později dověděl, že část večera trávil ve společnosti ženy, kterou štamgasti přezdívají RUKA ŠMÁTRALKA, a že vůbec není ze Slovenska natož z Kysúc, ale z Poštorné a předstírání krajanství je jen součást hry. Perfektně provedeným facanem rychle vystřízlivěl a podíval se na svoje hodinky. Čtvrt na čtyři!!!! Doma bude muset nastavit druhou tvář. Zaplatil a vyšel do temných uliček nového působiště. Naštěstí když přišel, Romča už spala. Na posteli se válela rozevřená hokejová ročenka z loňské sezóny. Rychle vlezl pod peřinu a neklidně usnul. To ještě netušil, že ani Kladno se nestane jeho novým domovem.

Ráno ho sice trochu bolela hlava, ale nebylo to tak strašné. Romana už odjela ranním autobusem do svého zaměstnání. Nasnídal se, rychle se podíval se na Romanin tablet, jak se dařilo jeho zaměstnavateli v nočním duelu, a rozjel se na stařičký stadion.

Tam to vřelo. Jeho spoluhráči působili neklidně. „Průser vole, za chvíli máme videohovor ze států!“ mu na uvítanou sdělil kapitán Evžen Drobek.

Všichni spoluhráči se seskupili kolem velkoplošné televize v kabině a za okamžik se objevil Jarda i se svou přítelkyní, která kolektivu zamávala. Jarda jí lehce plácnul přes zadní partie a poslal jí mimo záběr.

„Tak chlapi, takhle to dál nejde, takhle teda fakt, ne. Jako výhra nad Budějcema, to chválím! Ale co ta životospráva? Když sem hrál v Jersey, tak nás náš GM kontroloval třeba v jednu v noci, jestli jsme doma, nebo na hotelu. V noci jsem byl maximálně na ledové ploše a trénoval se zátěžemi. A co vy?  Trénovali jste akorát zvedání půllitrů a ještě jiná kondiční cvičení, co?“

„Né, mistře, my jsme byli už v jedenáct doma“, ozval se obránce Starý.

„Ty možná, ale co zbytek? Když si moje přítelkyně ráno prohlížela na internetu, jestli o ní nikde škaredě nepíší, narazila na tohle“, na obrazovce se objevil článek s názvem: Jardo, hnojník nemáš jenom na statku v Hnidousích! Pod nadpisem byla dvojice fotografií. První ukazovala kapitána mužstva jak jí ze značně povislých prsou postarší prostitutky zvané LEKLÁ ŽÁBA, olivu. A na té druhé? Július zbledl! Ručka Mária Šmátralka konající činnost v místech, které bylo překryto hvězdičkou na níž bylo napsáno velké UPS!  Drobet nekvalitní fotografie byla zachycena v momentě, kdy se dalo z jeho tváře poznat, čeho právě bylo dosaženo. Horší bylo, že internetový bulvární deník MEGASUPER.CZ četla kvůli své zákaznici Tině P i Romana. Jejího mocného sevření se bál.

„To je můj konec!!!!!“

Vyloučení z kádru přijal s ulehčením. Doma si sbalil pár věcí. Na stole nechal cedulku, kde stálo: „PREPÁČ! JULEK.“ Mobilní telefon NOKIA 3110 hodil do Dřetovického potoka, za což si vysloužil pořádkovou pokutu 1000 Kč za znečištění vody od strážníka. Nasedl do vozu směr hranice. O Júliu Tóthovi už nikdo nikdy neslyšel. Mlčely i sociální sítě. Pouze jedna legenda praví, že ten den ukončil hokejovou kariéru a udělal si masérský kurs. Na lední hokej do konce života zanevřel.

Jak zareaguje Rychloručka?

Vrátí se k Rychlým šipkám?

Potká ještě v životě lásku, nebo podlehne náručí ženy?

To se dozvíte nebo také ne v dalším pokračování Rychlých Šipek

Jindřin konec byl smutný. Ještě toho dne, kdy byla načapána u své cigaretové neřesti, měla před klubovnou sbaleny věci včetně fejkové tašky s přes zip našitou cedulkou POZOR PADĚLEK. Šatník v klubovně byl najednou poloviční.

Večer už zcela neskrývaně s cigárkem v ruce Jindra odevzdala klíče a vyfoukla toxický dým Mirce přímo do obličeje se slovy, že bude nemocná přesně podle varovného nápisu na krabičce. S odsunem jí ještě pomohli kluci z hlídky, na které po cestě svůdně mrkala a dělala jim návrhy jistého typu. Stín Mirky byl ovšem nekonečný, a tak chlapci pod vidinou strašného trestu, ač neradi, odmítli.

Po této trapné a smutné události zahájila Mirka tradičně schůzku. První podnět očekávala od Jarky. Něco ve smyslu hlasování o nové vůdkyni Klubu. A ten také přišel. A protože byla Jarka domluvena s Červenkou (hlas = poukázka do McDonaldu), výsledek hlasování byl jasný. Jarka se stala vůdkyní klubu!!!! Velký SEN (její) se stal skutečností.

Svoje vůdčí působení zahájila novopečená vedoucí plamenným projevem bez obsahu. Přesto na závěr jeden návrh vypadl. Konkurz na dvě uvolněná místa v klubu!

Druhého dne stál ve speciálním vydání FEM-FEMu inzerát tohoto znění: Pozor, pozor!!! Přeslavný klub Rychlých Šipek po personálních změnách hledá dvě nové členky!!! První podmínkou je, abys byla mladá žena, nekuřačka, feministického typu. Svobodná nebo matka samoživitelka s dospělou dcerou výhodou. Vzdělání vysokoškolské se zaměřením na gender studies výhodou též. Dále vyžadujeme znalost světa módy a zdravého životního stylu. Přijďte mezi nás, naše náruče čekají!!!!

Konkurz byl vyhlášen ode dne uveřejnění za týden a zbylé členky očekávaly velikou účast. Pro lepší atmosféru připravila Jarka cheescake a nesolené brambůrky.

Překvapením bylo, že v den „d“ se před klubovnou sešla jen tři děvčata. První šla na řadu vytáhlá bruneta.

Jarka s přesládlým úsměvem začala pohovor: „Tak se nám představ, sluníčko!“

„Jmenuju se Terezka Zhorová a pracuju na vrátnici v automobilce, kde péruju chlapy, aby měli docházku v oukeji. Baví mě cestování a ráda nakupuju“.

„To je miloučký, a jakou autorku jsi v poslední době četla, beruško?“

„Já teda jako moc nečtu. Ale dala jsem to Padesát odstínů hnědi a musím říct, že ten chlap byl pěkně surovej.“

„Šedi, lásko, šedi. A něco od Boženy Němcové jsi nečetla?“

„Asi ne! Tu jsem ani v románech pro ženy nikde nenašla, možná něco na základce, fakt jako nevím. Tam za mě čtenářák dělali kluci, co po mě jeli.“

„Jaký máš postoj k mužům?“

„Ále jo, sou to hovada, tudle si ode mě pučil Franta pět set korun a ještě mi je nevrátil. A po tom, když si jako užijem, mě už druhej den neznaj. Zvlášť ty z fabriky sou dacani. Ale ten mladej montér Pepa je docela kus!“

„Jaké bys zvolila lodičky tady z našeho šatníku ke svému outfitu?“ vznesla dotaz Mirka.

„Holky, já fakt nevím, já rači balerýnky, je to pohodlný a k vestičce v práci se hodí.“

„Zazpívej nějakou známou písničku od Beyoncé,“ navrhla Červenka.

„Já neumím, si pusťte empé trojku, né?“

„My se ti zlatíčko ozveme, ju?“

„Jo, dejte vědít co nejdřív. Hoří mi bejvák na ubytovně, tak ať vím, jestli se mám nastěhovat k vám nebo k Pepovi.“

Druhá měla jít na řadu Eržébet Huňádyová, ale k pohovoru nedošlo. Červenka viděla ve štíhlejší soukmenovkyni velkou konkurenci. Tajně schovala Mirce mobil, a svedla to na kandidátku. Ta byla okamžitě vyřazena z konkurzu.

Třetí kandidátkou byla jejich velká příznivkyně snaživá Fanda Huňákovic, která měla zásluhu na odhalení padělku. Vcelku zdatná kandidátka, ale měla se vdávat. Tady dostala jasně na výběr! Buď muž, nebo Šipky. Výběr Fandy bylo velké zklamání, a tak konkurs dopadl nepříliš úspěšně.

Trojice zavrhla i Terezku, protože v otázce módních trendů absolutně propadla. „To naše Jindra, ta by to dala s přehledem,“ zavzpomínala Mirka a litovala svého rozhodnutí.

„To je fakt, nemuselas jí vyhazovat,“ rýpla si Jarka.

„A jak to bylo vůbec s tím padělkem?“ nevinně se optala Maruška.

„No jo, jak to vůbec bylo s tím padělkem?“ vykřikly naráz Mirka s Jarkou.

Vrátí se Jindřiška k Šipkám, nebo svede Honzíka z hlídky Barbory Panklové?

Bude přeslavný klub opět pohromadě?

Co provede Terezka Zhorová Šipkám až se dozví, že není přijata?

To se dozvíte, nebo také ne, v příštím pokračování seriálu.

Julek, zvaný naší Romčou v intimních chvilkách Julínek, nasedl do ojeté Felície rok výroby 1994. Na zadní sedadlo odhodil velkou tašku s hokejovou výzbrojí a dvě hole značky TOHOS. Z parkoviště zaplněného vozy značky Mercedes či BMW odjížděl značně rozladěn. Slovenský hokejista za sebou neměl zrovna šťastný den. Na tréninku se dozvěděl, že s ním jeho zaměstnavatel rozvázal pracovní poměr a jeho angažmá v červenobílém dresu tedy končí. Agent mu sice hned zaslal dvě nabídky, ale ani jedna se mu nelíbila. Ta první přišla z nejvyšší maďarské soutěže a druhá z Martina, který byl beznadějně poslední ve slovenské druhé lize.

„Čo teraz?“ zabručel si sám pro sebe. „Maďarsko by neprežil ocino a Martin zostúpí ani neviem kam. Čo Romička, pôjde so mnou?“

No takto nerozhodnutý domů nepůjde, to ne.

Po cestě narazil na Bar u hokejky, tak se rozhodl popřemýšlet právě tam. Posadil se na jednu z barových židlí a objednal si borovičku. Mladý uhrovitý číšník, který si evidentně nepamatoval společnou republiku, mu sdělil, že tu pití z borovic nenabízí, ať si zvolí něco ze stálé nabídky. Objednal si tedy vodku.

Od jednoho stolu obsazeného dvěma zakulacenými staršími pány se náhle ozvalo: „Hele, čobolák netrefa, hehe. Se nediv, že hraješ hovno, když tu takhle chlastáš.“

Jula urážka toho „gulatého čehúna“ pálila jak žhavé železo. Stalo se to před čtrnácti dny v mači proti Českým Budějovicím za stavu 0:0. Jeli sami na bránu a spoluhráč mu předložil opravdu nádhernou přihrávku. Stačilo jen lehkou střelou umístit touš do branky. A ON TO NEDAL!!!!! Zápas pak skončil 0:5 pro hosty a od té doby se do hry začal dostávat sporadicky. S novým trenérem, který přišel po páté porážce, si nesedl a dneska se s ním rozloučili.

Navíc se jeho akce dne dostala do zpráv a moderátorka sportu si vychutnala svůj komentář v oblíbené rubrice PALEC DOLŮ. Na Youtube měla tato „akce“ druhý den už 100 tisíc zhlédnutí. V komentářích pod videem se objevila přezdívka NETREFA a tak na něho začali pokřikovat diváci, někdy dokonce i vlastní.

S přibývajícím alkoholem dostalo rozhodnutí zcela jasné a konkrétní podoby. Odchod do Martina – mezi své. Ve druhé lize najede na tu správnou vlnu a cesta do reprezentace bude otevřená. Dobrá nálada začala odcházet při vzpomínce na Romanu a vracela se původní deprese. Je potřeba se připravit, jak jí řekne, že se stěhují. Nebude se ptát, prostě to oznámí. Ale co když řekne ne? Lepší ženu už nenajde. Ano, kluci v kabině se mu smáli, že ta jeho vypadá jak Tarzan nebo zápasnice, a také často zmiňovali Janu Bouškovou. Romanina podoba ostře kontrastovala s partnerkami jeho soudruhů, které se pyšnily tituly jako MISS Macháč 2009, MISS mokré tričko Postoloprty 2012, nebo MISS GUTALAX 2012. Julo měl přesto Romču rád. Vzpomínal na společné chvilky na rotopedu, když ho jistila na bench-pressu, nebo na společnou večeři hráčů a partnerek, kdy v pozdních hodinách vyzvala klubového bitkaře na pěstní souboj bez rukavic, a ten skončil jejím přesvědčivým vítězstvím. Takové ženě, se těžko říká, že najednou bude všechno jinak.

Romana zatím uklízela byt a prozpěvovala si: „Láska je tu z nami, buďme s ňou…“ Při tom si podupávala do rytmu, až se sousedům třásl lustr. Setřela prach ze zarámované reprodukce Josefa Tisa zdravícího vojáky na frontu jdoucí a podívala se na hodiny ve tvaru slávistické hvězdy. Znejistěla. Takhle pozdě její Julínek nikdy nepřišel. V tuhle dobu přece vždycky sledovali sestřih nejvyšší soutěže nebo jednání slovenského parlamentu.

„Dostane dvacet kliků hned ve dveřích,“ zabručela. Formu trestů si přinesla z jejich dívčího klubu. Věděla, že to bude mít výchovný a zároveň posilující účinek. Julo se nejdříve zdráhal, ale dvojitý nelson byl dostatečným argumentem pro zavedení nových pořádků.

Za půl hodiny zachrastily v zámku klíče a za další půlhodinku se ve dveřích ocitnul Julo. Romana viděla, že na kliky to dnes nevypadá.

„Ale, kdopak se nám to vrátil domů?“ zeptala se ironicky.

„E jááá, miláčik, mali zme tréning a poradu.“

„Proč ses tak zřídil, hovado jedno?“

„Nechcem hrať za Slavii a v čehunsku,“ zablekotal. Ožehavá pravda byla skoro na světě.

„Čo to bláboláš, chalán?“ pokusila se Romana o Slovenčinu.

„Nebudem no! Trenér je kokot!“

„Ale budem, a kokot si ty!“

„Áno, miláčik!“

Znavený křížovým výslechem padl na pohovku a sápal se po ovladači. Ten však včas zmizel v dívčiných statných rukou. Potřebovala si zavolat na tréninkové centrum, tam jí snad řeknou, co to má celé znamenat.

Vzal to kustod s pozdravem: „Dobrý den paní Boušková,“ ale tomu nevěnovala pozornost. Po několika větách se dozvěděla pravdu a vytáhla vyděděnce zpod pohovky, kde se snažil nalézt útočiště.

„Co to má znamenat tohleto, ty vocase jeden?“ vzpomněla si na označení pro chlapy používané v klubu.

Julo vsadil na upřímnost a Romaně se vyplakal na rameni, přičemž požadoval ještě lahev vodky. Romana po svém příchodu všechen alkohol z domácnosti odstranila, takže řekla akorát: „To by se ti hodilo, dobytku jeden.“

Byla rozčarovaná a zklamaná. Nepřikládala význam klesající formě a počtu odehraných minut svého milence. Svět se jí začal hroutit. Jít do Martina? Někam na Slovensko? A s touhle troskou? Co její fitko a osobní život?  Vzpomněla si na Mirku. Její milou a laskavou Mirečku. Měla ve všem pravdu, teď už to ví jistě. Chlapi jsou jasně tupá maskulinní prasata a tenhle zlomená hokejka je prase největší.

Kouzlo lásky najednou vyprchalo. Rada její dočasné známé Noh od stolu, aby vydržela, že chlap musí upustit občas páru a potřebuje se sebou vyrovnat, jak umí, se jí nelíbila. Sbalila si svoje věci včetně 20ti kilogramových činek a s prásknutím dveří opustila nyní už bývalé hnízdečko lásky.

Kam půjde zoufalá Romana?

Dostane se Julek Tóth do Slovenské reprezentace?

Nebo aspoň do Maďarské?

Dají se Rychlé Šipky dohromady?

To se dozvíte nebo také ne v příštím pokračování seriálu.

Přestože v klubu vládla navenek pohoda a klid, uvnitř byly dívky Romčiným odchodem přece jenom zdrceny. Napomohla tomu i zpráva, kterou přinesla Jarka. Jedna z obdivovatelek klubu prý zaslechla, jak se Rychloručka domlouvala s Nohama od stolu, že se půjdou podívat na hokejový zápas Slávie a poté půjdou do Pavouka. Zpráva působila jako sůl v otevřené ráně vztahu našich hrdinek. A těžší chvíle měla teprve přijít. Seběhlo se to asi takto:

Jednoho dne zůstala Mirka doma. Provázely jí bolesti spojené s pravidelným měsíčním cyklem. Jindy by nehnula ani brvou a povznesla by se nad toto utrpení trápící celé ženské pokolení, ale toho dne to bylo nějak intenzivní.

A tak si zalezla do pelíšku, pustila si svou oblíbenou Dianu Krall a otevřela si facebook, kde si upravila status na profilu. Ten teď zdobil smutný obličej a zvracející obličej. Najednou se hlučně rozezněl zvonek.

„Koho to sem zas šovinisti nesou?“ zabručela a podívala se kukátkem, kdo je. Tam uviděla postavu s igelitovou taškou pohupující se nervózně v bocích.

Bože-no, Fanda Huňákovic, co ta tady chce? Jsem rozcuchaná a nenalíčená, takhle jí nemůžu otevřít! Mirka by nebyla Mirkou, kdyby si nevzpomněla na školu rychlého líčení. Vlasy nechala tak. Po pěti minutách tedy mohla otevřít.

„Co se děje?“

„Je tu Jindra? Něco jí nesu! Jo a u spodního rtu máš nedotaženou linku.“

„Dej to mně. Já jí to předám.“

„No já nevím!“

„My Šipky před sebou nemáme tajemství!“

„Aby ses nedivila,“ položila tajemnou igelitku na stůl.

„Co to je? Fuuuj, co to tu smrdí?“ Mirka počala vytahovat balíček z igelitky.

„Hele Vuittonka! Který prase vyhodilo takhle nádhernou tašku? Ty chlapy fakt střílet.“

„Že je to Vuittonka, to bych tak netvrdila.“

„Padělek? – To nenos mně, ale na celníky, nebo k prodejci. A co s tím má společného Jindra?“

Fanda vytáhla ze své kabelky dvoje lékařské latexové rukavice, pinzetu a nasadila si dioptrické brýle. Jeden pár rukavic podala Mirce a druhý si sama navlékla.

„Tak podívej,“ otevřela kabelku a pomocí pinzety odtrhla látku vnitřní strany. Mirka krom propálených míst spatřila i onen nešťastný autogram výrobce z Asie.

„Jasně fake, ale co s tím má u Pohlreicha společného Jindra?“

„Tohle,“ Fanda s umem soudního patologa vytáhla lístek zasunutý v plastovém pouzdérku schovaném v postranní kapsičce kabelky. „Vrátila jsem to, tak jak jsem to našla,“ dodala a začala rozbalovat lístek.

Mirka si potichu četla: „ Ahojky lidičky, vím, že jste mi tuhle tašku neukradli, ale jen jste jí někde našli. Za navrácení vám dám tisíc korun. Moje adresa je Jindra H……..“

Mirku polilo horko. Další zradu už klub nepřežije. Navíc, co ty záhadné fleky na vnitřní straně?

Fanda, čekala na nějaký komentář, ale místo toho se Mirka chvatně začala oblékat. Ze skříně vytáhla kabát velmi podobný těm, který nosili příslušníci německé tajné státní policie. Obula si vypulírované vysoké holínky a vykázala Fandu ze dveří. Rázným gestem ji pozdravila a vydala se směr salon Beauty. Během cesty se snažila najít nějaké řešení. Nejdřív chtěla Jindru rovnou na místě vyloučit, ale s přibývajícími metry chůze se její hněv začal mírnit. Rychlé šipky ve třech? Jarka by mohla zpochybnit její vůdčí schopnosti a určitě by dala hlasovat o nové velitelce klubu. Byl by to boj o lehce zmanipulovatelnou Marušku. Co by tomu řekli v Kosmíku? A ty posměšky ze strany sesterstva. Ne, to by nepřežila. Chyby členek šly tak trochu na její vrub, to si začala uvědomovat. Ne, je třeba se krizi vyhnout. Myslela si, že povede dokonalý klub dokonalých dívek, který bude vzorem všech děvčat v jejich muži ovládané zemi. Klub, který bude ostrůvkem vzdoru a zároveň naděje. A ten ostrůvek se začíná čím dál tím zmenšovat, potápět se, mizet pod hladinou. Rozervaná mysl sváděla těžký boj mezi hrdostí a ponížením. Mezi pravidly a pochybením. Představa chybující ženy z řad Šipek byla skličující. Nakonec touha po zachování klubu zvítězila. S Jindrou se přece pracovat dá. Správná koučka dokáže vytáhnout z průšvihu i ty nejhorší jedince. Dobrá nálada se vracela, přísnost v obličeji však zůstávala. Prolétla dveřmi salónu.

„Čauky, Jindra je kde?“ houkla na učnici uklízející podlahu. Ta jen ukázala směrem k zadnímu východu. Přes záclony jí spatřila a následoval další šok, který rázem měnil celou situaci. To, co viděla, vysvětlovalo propáleniny na fejkové kabelce! Jindra KOUŘILA CIGARETU!!!!

Rozpadnou se Rychlé šipky?

Dokáže se Jindra vyléčit ze závislosti na nikotinu?

Jak dopadne vztah česko-slovenského páru?

Jsou autoři Šipek vůbec normální?

To se dozvíte, nebo nedozvíte v dalším pokračování Rychlých šipek!

„Ne, jo?“

„Prostě ne. Podívej, ty si chceš přivést takovýho vocasa, ještě navíc hokejku? Jarka má prostě pravdu. Poslechni nás, víš, že jsme to s tebou nemyslely nikdy zle.“

„Dobře, tedy. V tom případě vystupuji z klubu! Nenechám si šlapat po štěstí,“ odvětila brunátná Romana.

„To je tvoje volba! Už jsi ale zaplatila příspěvky na další měsíc. Ty jsou v tomto případě nevratné.“

„Romčo, počkej, co já tady bez tebe,“ začala naléhat Maruška. Pojilo je přátelství ještě z období předšipkovského.

„Romí neblázni. Kvůli chlapovi Ti to přece nestojí za to. Jsme přece kámošky a navíc nám teď vyřizuju hromadnou slevu do Orsaye,“ přidala se Jindra.

„Navíc tady máš závazky! Vedeš nás ve wellness a fitness činnostech! To si jako máme hledat novou trenérku?“ trochu upjatě doplnila Jarka.

„Když ne on, tak ani já!“ V očích Rychloručky se objevily slzy. Chvatně si začala nandavat věci do sportovní tašky Adidas. „Cvičící gumy a činky si nechte. Pro ostatní si přijdu jindy.“

„Sboženou,“ ozvalo se ještě ode dveří, které se následně prudce zavřely. Pak už byly slyšet jen rychlé kročeje a prásknutí dveří domovních.

„Počkeeeej!“ vzpamatovala se jako první Červenka. Její mrštnost nebyla na úrovni Rychloruččiny, a tak se po půl hodině vrátila udýchaná se slzami v očích.

„Nedoběhla jsem jí.“

„Nedá se nic dělat, oblíkej se, půjdeme do Paládia. Třeba nás něco napadne,“ řekla Mirka a významným pohledem sjela Červenčinu teplákovou soupravu.

Naše hrdinky procházely uličkami a náměstíčky obchodního centra bez nálady. Mluva vázla a bez povšimnutí zůstaly i trendy letní botky, které z obchodní výlohy přímo volaly po koupi.

U jahodového šejkru Mirka náhle řekla: „Dneska ve 21 hodin se sejdeme u památné zdi před barem U Zlého komára. Na místě, kde jsem osvobodila Jarku z rukou HELL RAIDERS a tak vzniklo naše sdružení. Na tomto místě se uradíme, jak dál.“

Děvčata si zatleskala. A už přemýšlela, jak se na tu slavnostní chvíli vyparádí. To jim trochu zvedlo náladu.

V devět večer se u spoře osvětlené zdi sešla děvčata ve slavnostních úborech. Poslední se ze stínu vynořila Mirka s posmutnělým výrazem. Jindra nesměle vykročila a slavnostním hlasem pronesla:

„Mirko, já náš klub nezradím, ani kdyby mě žádal o ruku Jarda Jágr nebo George Clooney.“

Poté dala Mirce polibek, který stvrzoval její slova!

„Ano, ano, my také nezradíme,“ překřikovala se zbylá děvčata. A vtiskávala o překot Mirce další polibky.

Ještě štěstí, že děvčata používala neslíbatelnou rtěnku. Následně vše k dokonalosti navrátil speciální kosmetický hadřík. Děvčata se pak postavila do kruhu a v družném hovoru plném pozitivní energie se držela společně za ruce.

„Tichoooo tam. Tady se spíííí!“ ozvalo se z okna činžovního domu.

„Zalez ty starej dědku plesnivej!!“ Následovala salva smíchu. To už zase byl ten náš veselý spolek, byť o jednu členku chudší.

Ještě ten den se Romana ocitla u dveří své lásky. Milenec jí otevřel až po druhé třetině hokejového zápasu kanadsko-americké hokejové ligy s tím, že ať ještě třetinu počká, že se jí pak hned bude věnovat. Smutná sportovkyně tedy tiše vzlykala a očima plnýma slzí pozorovala urputnou snahu domácího mužstva o vyrovnání jednobrankového náskoku. To se nakonec povedlo, takže následovalo prodloužení. V něm krásnou trefou vystřelil výhru nad New Yorkem slovenský hrdina Majo Gáborík. Julo povýsknul radostí a sportovními emocemi se nechala strhnout i naše sportovkyně.

Následně Július v ložnici napodobil skvělý výkon svého kolegy. Sám několikrát s přehledem skóroval, čímž zachránil Romanin celodenní ztracený zápas. A Romana rázem zapomněla na všechny ty zlé prognózy svých nyní už bývalých kamarádek. Její nový život se jí líbil.

Romče se u Julka líbilo. Byl to prostorný byt s koupelnou a vířivkou. Výzdoba byla možná trochu dětinská, protože na zdi visely plakáty a portréty slavných slovenských osobností, mezi nimiž nechyběli Peterové Štastný a Bondra, Paľo Habera, Róbert Fico nebo Josef Tiso.

„Som hrdý Slovák a iba raz by som si chcel zahrať aj v reprezentácii,“ reagoval na výzdobu své ložnice náš vlastenec. Nebo nacionalista? Romaně ani jedno nijak nevadilo a byla ochotná změnit i národnost, kdyby si to její nový přítel přál. Láska nemá mít hranic a musí bořit rozdíly, ať jsou jakkoliv propastné.

A jednoho dne to přišlo. Ten den D, na který čekala celý život a už myslela, že nepřijde. Nejdříve povečeřeli lehký caesar salát, při kterém si dali skleničku šampaňského a panáčka demenovice (slovenské slivovice). Cestu do ložnice Julo vystlal okvětními lístky růží… Tam ji donesl, což byl výkon hodný Herkula. Po vášnivé předehře si jí opatrně vzal. Milovali se nenasytně skoro celou noc a až k ránu usnuli únavou a nevídaným blahem.

–

„Miláčku, ráda bych tě někomu představila. Víš, my máme takové sdružení přítelkyň – takový klub.“

„Hej samé baby,“ zasvítila očka Julovi. „U nás v kabíne sú len samí chalani, tak dáme nejakú zoznamovačku, nie?

„No víš, ony si na svém ženství tak jako dost zakládají.“

„Nerozumiem, čo to táraš?“ podivil se Julo.

„No jsou to trochu takové ultras feminismu, jak říkáte vy sportovci, i když třeba Jindra s Maruškou jsou upe v poho.“

„U nás na Slovensku by som je zrovnal, ale čo sa dá robiť,  som hen v tých Čechách.“

„Je to taková moje rodina.“

„Ajaj, mamičky ty majú vždy pravdu,“ ušklíbl se při představě kolektivu starých nepřejících panen.

„Domluvím schůzku, určitě to bude fajn. Přijdeš, viď?“

„No áno, čo mám robiť. Vo štvrtok máme zápas, tak po ňom.“

„Já na to holky připravím, neboj. To bude dobrý.“

„Idem raňajkovať, pák musím na tréning.“

„Udělám Ti i svačinku miláčku, na ledu Ti vyhládne. Bude zdravá a přesto výživná.“

Po tomto idylickém ránu ubíhal den přímo nádherně. Do fitness se vrátila dokonce i Tina Pletánková a Romaně donesla lístky na představení Romeo, Júlie a Tma. Rychloručka si ve volných chvílích připravovala, jak Mirce řekne o její vážné známosti. Bála se, že náčelnice nebude s jejím Julínkem, jak mu někdy z legrace říkala, spokojena. Navíc toho od Mirky slyšela o mužích tolik zlého. Jenom samí vocasové, tupá maskulinní prasata a další podobné názvy. A přitom Julek byl jiný, prostě báječný! Rozhodně žádný vocas!!!

Mezitím seděly Mirka s Jarkou u kávy a probíraly situaci v klubu.

„Ta Rychloručka je poslední dobou nějaká vyměněná. Je roztěkaná a během schůzek si pořád něco špitají s Jindrou,“ začala Mirka k tématu Romana.

„Taky se začala malovat a s Jindrou si šla koupit nové boty a nebyly to tenisky!“ dodala Jarka.

„Co to tak může být?! Vždy byla věrnou a horlivou členkou našeho sdružení. Teď v bodování klesla dokonce na čtvrté místo a na Jindru má náskok pouhých pěti bodů.“ Mirka spěšně shlédla výsledky za tento měsíc.

„Mám takové zlé tušení,“ tajemně prohodila Jarka.

„Něco víš?“

„Domýšlím si. A napadá mě jediná možnost.“

„Jaká?“

„Mužská svině!!!!!!“

„Néee. Vážně? No je to možný. Podle čeho soudíš?“

„Podle jejího výrazu a takovýho přihlouplýho úsměvu. A taky mi polila telefon kávou.“

„Jak ty to můžeš znát…?“

„Vždyť víš!“

„…jo tamten… Pěkně si holčinu vyzpovídáme, a pokud se podezření potvrdí, učiníme patřičná opatření!“

„Jen aby to nebyl konec klubu!“

„Neboj, mám to všechno pod kontrolou!“

„No právě.“

„Co tím myslíš?“

„Niiiic!“

„Jak nic?“

„Jestli nejseš na holky příliš tvrdá.“

„Ty bys byla ještě tvrdší, kdybys Šipky vedla!“

„To máš pravdu!“

Odpoledne se děvčata sešla ve své klubovně. Mirka zahájila tradičně schůzku a už chtěla začít s výslechem, na který si přinesla z ložnice stolní lampu, ale Rychloručka se přihlásila sama.

„Power girls, musím se vám s něčím svěřit. Už to pár dní trvá, ale nechtěla jsem to zakřiknout. Je to nejúžasnější věc na světě. Našla jsem si chlapce. On je vážně skvělý, milý, pozorný a mocinky hodný. Jmenuje se Július a je to profesionální hokejista. Nemá žádnou vlastnost, o které tady slýcháváme od Jarky nebo Mirky. Prosím přijměte ho mezi sebe jako rovného. Moc vás prosím.“

„Já to tušila, vocas,“ vzdychla Jarka.

„Takhle o něm nesmíš mluvit!“ bránila Julka Rychloručka. „Vím, je to sice chlap, ale báječnej. Kdybyste ho znaly….“

„Navíc ještě hokejka, kdyby to byl alespoň profesor na gendru, ten by se podřídil tvým potřebám. Víš, kolik provětraj modelek? Čteme o tom pořád,“ nedala se Jarka.

„Hraje jen v druhé lize a ještě ve čtvrtým útoku. Po takových nejdou.“

„Ale jdou. Hokejky a kopačky jsou stejný. Chlapi sou všichni stejný! Seš ty snad nějaká Misska?“ pokračovala v hádce Jarka.

„To zabolelo!“ ozvala se Jindra.

„Promiň Jindři, ale teď tu řešíme tadyhle Romanu.“

Mirka zatím jen bedlivě sledovala ostrou debatu mezi děvčaty. Rychloručka se těžko bránila výpadům útočné Jarky a hledala záchranu právě u Mirky.

„Mirko, tak řekni něco ty! Jsi naše vůdkyně a máš nejvíc rozumu,“ naléhavě zvolala Rychloručka.

„Ne! V žádném případě! Rychlé šipky nejsou pro muže!!!“

Jak dopadne ostrý střet Mirky a Jarky s Romanou?

Zastane se Romany Jindra?

Je ohrožen klub rychlých šipek?

Půjde Romana na interrupci?

To se dočtete, nebo taky ne, v dalším pokračování Rychlých šipek

Toho dne ve fitness centru nebylo moc lidí. A tak se Rychloručka rozhodla dát si sadu na bench-pressu. Osmdesátikilový náklad se začal plynule pohybovat, tak jak určovalo Romanino vyvinuté svalstvo.

„Ty kokso, Jan, pozeraj,“ ozvalo se náhle nad ní.

„No jo zvedá víc než ty, měl by ses do toho taky pustit, ať se dostaneš do základní sestavy,“ odvětil druhý hlas.

Rychloručka v poklidu dojela sérii a odložila činku. Spatřila dva chlapce kolem pětadvaceti let. Ten první byl trochu podsaditý, ostříhaný na ježka. Při pohledu na jeho kamaráda se Romaně rozbušilo srdce a pocítila prudkou vlnu vzrušení při pohledu do jeho očí. Byl nádherný. Vzhledem připomínal antického hrdinu. Vysoká postava, vyrýsované svalstvo, polodlouhé blond vlasy a modré pomněnkové oči.

„Jsi fakt dobrá,“ zahájil konverzaci podsaditý ježour.

„To áno, ako to robíš?“ souhlasil trochu nervózně blonďáček. I on se topil v Romaniných očích.

„Trénink hoši! Chce to trénink, nejlépe třífázový. Nepít, nekouřit, zdravě jíst a hlavně cvičit!!!“ hrdě odsekla členka Rychlých Šipek.

„To já si jedno pivko po obědě vždycky dám, ale nesmí to trenér vidět,“ snad jen pro sebe podotkl ježour.

„Já sem Honza a tohle je Július, v kabině mu říkáme Julo. Jsme hokejisti!“

„Romana, ale moje přítelkyně a lidi z fitka mi říkají Rychloručka“

 „Vy jste komunisti?“ ukázala na červenou hvězdu, kterou měli chlapci na tričkách.

„Nie, som zatial hráčom Slávie Praha. Prestúpil som z Prievidze. Zahájili zme prípravu na dalšú sezónu. Chceme postúpiť do najvyššej sútěže,“ vysvětlil Julo.

„Tak se předveďte, jak umíte zvedat těžký váhy,“ odvětila s trochu pohrdavým úsměvem. Jak víme, Romana neměla profesionální mužské sportovce ráda, byť se jednalo třeba jen o druhou ligu.

„Calm down bejby!“ houknul Honza a naložil si na stroj.

„Tak určitě,“ odvětila Romana a přestala si obou všímat. Jen po očku sledovala Julka, jak se pere s činkou. „Salát, ale krásnej,“ povzdechla si.

Po překontrolování klientů si Romča sedla k pultíku a do sklenice s vodou si dala tabletku kalcia. Za okamžik se vedle ní posadil Julek a pozval Romanu na dobrú večeru. Tah na branku slovenský chalan prostě měl!

Po práci dorazila Romana do „klubovny“ Rychlých šipek. Červenka seděla u televize a podřimovala u Letní romance Utty Danelly. Romča se posadila vedle ní a nechala se vtáhnout do děje romantického snímku. O častých reklamách si vybavovala sexy postavu slovenského Jánošíka.

„Pojď, vypneme to. Za chvíli přijde Mirka a bude hartusit, že koukáme na kraviny,“ probudila se ze snění, když zaslechla klapot dámských bot na chodbě. Překvapivě to byla Jindra.

„Čaukýýýý, jaxe máte?“ ozvalo se ode dveří a zároveň se rozletěly boty po předsíni. Jindra nebyla moc pořádná, což jí občas stálo body v kanadském bodování klubu. Nejdřív na pohovku přiletěla taška a chvilku po ní i Jindra. Červenka si šla připravovat nízkokalorickou večeři a tak Romana zůstala v obýváku s Jindrou sama. To se výborně hodilo.

„Ty Jindruš, nepůjčila bys mi rtěnku a řasenku?“ zeptala se Romana.

„A proč jako?“ řekla Jindra s údivem a povytáhla obočí.

„Mám sraz s kamarádkou ze základky, tak chci vypadat.“

 „Ale nekecej, nikdy se nemaluješ, znám tě.“

„Tak jo, ale jestli řekneš něco Mirce, tak na Tebe prásknu to tvoje kouření.“

„Cooo jaký? Nebój, nic neřeknu, sme kámošky. Mirka mě poslední dobou sere, připadám si jak někde na základce. Nejradši bych jí to její bodování polila lakem na nehty, ale nemám černej. Počkám, až zas bude in. Bodování pak bude out.“

„Dobře vím, že v salonu hulíte jak fabriky. Až na to přijde Mirka, tak bude průser, ale neboj, já ji nic neřeknu.“

„No jo no! Jsem pořád v tenzi, tak mám ventil. Můžu s tím přestat, kdy budu chtít, ale teď zrovna nechci. U cigárka prostě skvěle drbem a šéfová je najednou taková lidská, i když je to jinak mrcha. Tak na co chceš to malování?  A chci pravdu!“

„Tak jo! Dneska byl ve fitku jeden chlapec a pozval mě na večeři. Já to přijala, tak se chci líbit.“

„Týýý jo, jakej je? Máš fotku? Povídej přece!“

„Nemám, ale koukneme se na net, hraje za nějakou Slávii, nebo co.“

Jindra bleskurychle vytáhla tablet. Protože internet ví vše, měla děvčata zakrátko kompletní potřebné informace. Jméno Július Tóth, narozený v Banské Bystrici, stár 25 roků, bezdětný a v současnosti bez přítelkyně (jak se dočetli z klubového dotazníku).

„To bych tě mohla namalovat,“ začala se do citového vztahu angažovat Jindra. „Jo Mirka s Jarkou šly dneska na nějakou přednášku. Prý se to protáhne, takže schůzka se přesouvá na zítřek. Máme akorát dohlédnout na Červenku, ať se večer moc netoulá. Mohla by se zaběhnout do MacDonaldu a to teď prý nepotřebuje, když tak krásně hubne.“

„Jednou za čas se to dá. Být celý život spoutaná nějakýma zásadama je těžký. I Já bych si chtěla trochu užívat. Růžový život zavazuje, ale taky svazuje,“ zafilozofovala si Romana.

„Dyk jo! Někdy závidím těm mrchám ze sesterstva tu jejich svobodu. Akorát si ze všeho dělaj prdel. Ale zase ani jedna by se nedostala do mejch bokovek a make up znají snad jen z reklam. A kolikrát nás Mirka protlačila na fashion weeky. Jen ty přednášky, to bejvá hodně velká nuda.“

„Ty, dělalas to někdy s nějakým?“ zeptala se Romana.

„Ale jo, když to prožíváš, tak je to i hezký, ale když se chceš jen někam dostat, tak i nechutný a hnusný. Proto jsem odešla z MISS.“

„Bolí to?“

„Ani ne, možná je to trochu stresem, ale v pohodě. Před klubem jsem měla jednoho stylistu, bylo to fajn do doby, než zjistil, že je orientovanej trochu jinak.“

„Hmm. Mně se fakt líbí. Chtěla bych ho, ale bojím se.“

„Chlapi jsou potvory, s ženou je to krásnější, něžňoučký. Nevím no. Občas je to hrubá síla, zvlášť jestli je to sportovec?“

„Pche, uzvednu víc než on.“

„O tom to není. Ještě Slovák. Aby tě neudělal jak ovci.“

„Myslíš?“

„Nevím. Hlavně s ním nechoď hned. Nech ho trochu vycukat.“

„Jak jako?“

„Jako něžný dotyky jo, nějakou tu pusu, ale dovnitř si ho ještě nepouštěj“.

„Hmm asi máš pravdu.“

„Pojď, udělám ti make up a vlasy, ať to stihneš.“

„Dík!“

Jindra si dala záležet a Romanina proměna z ženy sportovkyně na sexy stvoření byla dokonalá.

Rande dopadlo výborně. Julek byl sice nesmělý, ale ukázal se jako milý společník a gentleman. Krásný večer končil decentním polibkem. Romana byla v sedmém nebi. Na pozítří si dvojice domluvila další schůzku, tentokráte už u Julka v pronajatém bytě.

Jak dopadne tato vážná známost?

Je Julo Tóth ten pravý?

Přijde Romana o věneček?

To a jiné v příštím díle!

Ráno se už divy trochu uklidnily. Mirka si v koupelně prozpěvovala nový hit J. LO Ain’t Your Mama. Byla přesvědčena, že se strachem lze bojovat pouze sebevědomím a tak na svůj obličej vykreslila make-up maskérů filmových hvězd. Dokonalý vzhled skvěle podtrhne nějaký exkluzivní doplněk, a tak zvolila luxusní náušnice, které si koupila za roční prémie v Kosmopolitanu a polovinu svých úspor.

„Mirčo, ty seš dneska ale kočka. Fakt nádherný teda,“ vysekla poklonu naše módní guru Jindra.

Kýžený vau efekt se dostavil, protože i ostatní dívky pochvalně zavýskly a navzájem si zatleskaly. To byl takový rituál společné sounáležitosti. Mirka tedy odešla do práce sebevědomá. Dávala najevo temným silám, že je nad věcí. Cartier maže Jeremiášovou. Feministicky to sice není korektní tvrzení, ale dneska to sedí, pomyslela si a zasmála se.

Před vchodem do redakce už čekal Hanz, toho času již Honzík, aby odnesl kabelku Channel do Mirčiny kanceláře.

„Madam, prosím smím mít dotaz?“ se sklopenýma očima chtěl začít konverzaci nosič.

„Ptej se převychovaný!“

„Ještě se úplně v trendech nevyznám, Váš Cosmopolitan mám pročtený teprve do roku 2006, ale to je teď nějaký nový hit nosit jen jednu náušnici?“

„Cože, co to meleš? Podej mi kabelku, mám v ní zrcátko,“ nakázala Mirka.

Kdoví, co si ten pacholek vymýšlí. Jestli lže, tak mu nechám stokrát napsat větu: Nemám si dělat legraci ze svých nadřízených, zvlášť když je to žena.

Ale Honzík si nevymýšlel. Na levém boltci šperk skutečně chyběl. Slzy velikosti hrachu se začaly vkrádat do očí. Ještě, že make up držel, jinak by před tím vocasem vypadala jak Klaun z cirkusu Berousek. Hněvivě mrštila kabelkou po Hanzovi. Ten se včas začal bát trestu a držel si před obličejem ruce.

„Odnes to nahoru a nečum!“ vyjekla. „Za půl hodiny se vrátím, tak ať je všechno v pořádku!“

Rozhodla se, že projde cestu do práce, jestli šperk někde neztratila. Snaha byla ale marná. Navíc se jí na cestě zpět vklínil podpatek lodičky do poklopu od kanálu a nešťastná Mirka upadla a stačila si ještě natrhnout punčocháče. Začalo pršet. Mirka stála uprostřed prázdné ulice s odřeným kolenem, ulomenou botou a nadávala hůř, než žák deváté třídy. Celá scenerie by mohla být použita do Deníku Bridget Jonesové. Akorát Mirka nebyla tlustá a bez sebevědomí a rozhodně nečekala na nějakého prince. Ještě začnu věřit ve Fialové kouzlo, pomyslela si.

Mezitím se v učebně Genderových studií odehrával nelítostný boj. Docentka Holcová ťukala na stůl tužkou a skrz brýle s kostěnými obroučkami se přísně dívala na rozechvělou Jarku.

„Ani tuhle otázku nevíte? Takhle nepřipravenou jsem Vás ještě neviděla. Přijďte si ještě jednou.“ Tak zněl neúprosný verdikt, který znamenal další měsíc učení místo tolik očekávaného odpočinku.

Jarka se stolu sebrala index, pozdravila a na chodbě si pro sebe zabručela: „To se mi ještě nestalo, abych vyletěla od zkoušky. Ano, minule to bylo o fous, byla u toho řada uštěpačných poznámek, ale dala jsem to. Fialové kouzlo asi začíná účinkovat.“

To v salónu Beauty byla pohoda. Právě probíhala za salónem takzvaná kouřová porada.

„Viděli jste včera tu Krainovou? Ta byla v tom topu absolutně nemožná,“ hlásila šéfová.

„Neměla to tentokrát sladěný, ten vršek chtěl ještě rozbít další barvičkou,“ znalecky podotkla Jindra a nevšimla si, že popel s cigaret neklepe do popelníku, ale na svojí luxusní Vuittonku z limitované edice. Ta byla navíc otevřená a tak popel špinil vnitřní stranu. Monogram LV měnil svojí barvu a na dvou místech se látka začala propalovat.

Během polední pauzy si toho všimla. Nastalo další slzavé údolí. To nejhorší však ještě mělo přijít. Po vyklizení kabelky a vytřepání popelu, se mírně odchlípla vnitřní strana látky. ŠOK!!!!

Na rubové straně látky bylo vyšito: WANG–CHI, VIETNAM. Před Jindrou bylo rázem temno. Mozek se začal vehementně dožadovat dalšího nikotinu. Fake kabelka, a ještě propálená. Co teď? Jestli se to dozví Mirka, vyloučí mě určitě z klubu. Fake v šatníku se prostě neodpouští. V balíčku poslední cigareta. Nápad. Fialové kouzlo v podobě hejska na motorce ukradlo kabelku, no ale co doklady? Nedá se svítit. Potáhnutí a uklidňující výfuk kouře. Mozek pracuje. Cajtům to hlásit nebudu, ať nemám ještě opletačky. Hodím jí někam do kontoše. Peněženka, která byla k tomu, bude také padělek. Peníze si ale nechám. To je den u Boženy. Fialové kouzlo fakt existuje.

Jediná, kdo byla toho rána nespokojená, byla Rychloručka. Od včerejšího večera, ano, snad od toho telefonátu mrtvé Jeremiášové, jí začal bolet trojhlavý sval. Cvičení šlo ztuha. Klientů naštěstí moc nebylo. Po obědě měla přijít jen bývalá hvězda TV Prima, Tina Pletánková. To se snad zvládne. Jenže na rozdíl od televizního vysílání v civilu paní moc příjemná nebyla. Romana se toho trochu bála a fialové kouzlo jako by jí provázelo každým krokem. Červenka ta to má jednoduché: Ta zůstala v bytě a kolem sebe křídou udělala kruh, tam prý nad ní temné síly nemají moc.

Televizní hvězda se přiřítila jako vlna tsunami. Už u vchodu do cvičebního prostoru si stěžovala, že nemá na pultíku připravený svůj iontový nápoj. Navíc se neustále dotazovala, kdo vpustil toho bulvárního novináře do dámské šatny. Nedala si vysvětlit, že ten pán tam opravuje topení, že ho ženy nezajímají a je už dva roky registrovaný s masérem Réné Hnědým. Nakonec se Romana neudržela a paní Tině naznačila, že v bulváru o ní už nejméně dva roky nic nečetla, což dámu naštvalo ještě víc.

Vrcholem pak bylo, když stár špatně zajistila závaží na cvičebním stroji a to se s rachotem vysypalo přímo na její nový mobilní telefon. Přestože závaží nebylo kdovíjak těžké, telefon se k životu neprobudil a dáma ječela, že čeká hovor se kšeftem, že to dá do novin a televize a definitivně ruší svoje členství v klubu a chce vrátit příspěvek. Romana vytáhla z kasy veškerou dnešní hotovost a vypoklonkovala dámu z prostoru. Po výstupu požádala všechny cvičence, aby pro dnešek skončili, že musí s provozních důvodů zavřít. A to si na odpoledne pro Šipky plánovala kondiční testy! Fialové kouzlo je snad horší než mistrovství světa ve fotbale.

V bytě Rychlých šipek byl klid. Červenka seděla uprostřed kruhu nakresleného křídou a byla spokojená. Poslední dobou se jí dařilo. Redukční dieta přinášela úspěchy a Mirka jí slíbila, že když její váha bude na konci měsíce měně než 86 kilogramů, napíše o ní článek a dá jí poukázku do Sephory. Už se viděla v galerii slavných žen romského původu a začala klimbat. Zdáli jako by se ozýval hlas starší dámy a volal na ni: „Maruško dej si mě, jsem Tvoje Vysočina. Staň se dneska ženou činu a zakroj si Vysočinu. Víš kde mě hledat. Nadpohlavní rozkoš produkovaná Kosteleckými uzeninami tě čekááá. Jsem schovaná pod cereáliemi, pohankou a tofu. Vem si mě celou, jen dnes budeme si náležet.“ Hlas sílil, psi pana Pavlova začali slintat. Červenka jako omámená vydala se z kruhu bezpečí, ke spíži.

A už ji držela. Starým nožíkem z dětství odkrajovala kolečko po kolečku. Pochutina mizela v útrobách nešťastnice. Na zem dopadla slupka z posledního kolečka. Hlas odplul někam do neznáma a Červenka otevřela oči a s hrůzou zpozorovala své jednání. Kolem ní bylo rozsypané müsli, pohanka a jáhly. Sephora pryč, článek pryč.

To přesně ve chvíli, kdy se ve dveřích srazila Mirka s Rychloručkou. Pohled do kuchyně hovořil za vše. FIALOVÉ KOUZLO!!!!

„Až přijdou ostatní, tak bude mimořádka,“ rozhodla Mirka. „Jdu si dát koupel, pomoz jí to tady uklidit!“ nařídila tónem, jakým mluvila s převychovanými. Ti dnes svoji porci emocí také dostali. Hanze psaní oné věty skutečně neminulo a pak musel jít pomoci Martymu s úklidem recepce a garáží, protože byla vyhlášena akce Bílá rukavička (Mirka si vzala bílou rukavičku a přejížděla místa, kde očekávala špatně vytřený prach).

„Power girls,“ zahájila schůzku Mirka vyjímečně bez pokřiku. „Na základě tajemných a zlých událostí, které nás kolektivně postihly, navrhuji ukončit působení v EZOVIZI. Snad nám bude nebe milostivo.“

„Já to říkala hned od začátku, že nám to přinese jen neštěstí,“ fňukala jindy sebevědomá Jarka. Premiantka ročníku se dnes musela snížit na úroveň běžných studentek, čímž ztratila alespoň pro toto zkouškové období svou těžce vybudovanou pozici nedostižitelné hvězdy.

„Nech si připomínky a di se radši učit, co v tý hlavě máš?“ vybuchla Mirka.

„Zítra zavolám Brigitě, že končíme. Na penále za smlouvu se nějak složíme. Prodáme něco ze šatníku, nedá se nic dělat,“ rozhodla.

Jindra se rozbrečela ještě víc. A to ještě netušila, že fialové kouzlo jí bude pronásledovat dál stejně jako závislost na nikotinu.

Působení v ezoterické televizi tedy pro Rychlé šipky skončilo. Od té doby dámy pokračovaly ve své klubovní činnosti. Nakonec přece jenom pomohli kluci z Hlídky Barbory Panklové a Jindře na novou Vuittonku pan Home Credit.

Klub šipek ale věřil ve Fialové kouzlo dál.

Dělo by se tak, i kdyby se dívkám dostala do rukou limitovaná edice plátku Sesterstva, kde byla v rubrice „Pro zasmání“ událost popsána? (byla pozměněna jména osob, míst a televizní stanice)

Je nová kabelka Jindřišky pravá?

Nenajde se její stará fejková s propálenými místy od cigaret?

Vyloučí Jindru z klubu?

To se dozvíte, nebo také nedozvíte, z příštího pokračování Rychlých šipek.

Rockový klub U Pavouka se pomalu vyprazdňoval. Děvčata z nechvalně proslulého sesterstva musela rozhodnout, co podniknou dál. Návrh, aby šly ještě do nonstopu, neprošel a dívka, kterou naše hrdinky nazývaly Nohy od stolu, navrhla, ať jdou k ní, že by ještě mohly napsat recenzi na večer hrající muzikanty. Pivka, že jsou v lednici a od včerejška zbyl pivovarský guláš.

Tyto špatné a prohnilé ženy mají samozřejmě i svoje civilní jména, která naše milé bojovnice z pokrokového klubu sice znaly, ale nikdy je nepoužily (zvlášť poté, co Bohuna napsala, že Cosmopolitan není dobrý ani na vytření prdele). Není možné, aby tyto osoby byly nazývány něčím tak krásným, jako je ženské jméno. Proto je Šipky začaly označovat trefnými přezdívkami. Autorský kolektiv bude tato pojmenování respektovat a používat ve všech příbězích, kde se zlolajnice utkají v nerovném zápase s elitní brigádou žen.

Příbytek Noh od stolu nebyl daleko, a tak zanedlouho zachrastily klíče v jednom z bytů starého činžovního domu. Štětka se uvelebila na pohovce a pustila televizi se set top boxem, aby se koukla, jaký koncert dávají večer na Rebelu. Místo toho se na obrazovce objevila Jarka se svým expresivním kloboučkem, na kterém se zrovna odehrávalo zatmění Měsíce. Štětka vyprskla smíchy, protože, dle jejích slov, takovej masakr dlouho neviděla. Ostatní členky pořad taky zaujal, a tak se sesedly a mezi nimi koloval hrnec se včerejším gulášem.

V jednu chvíli Nohám od stolu něco došlo. „Holky, nejsou to naše rychlé pipky? Podívejte se na ty profily ostatních čarodějnic tam dole. Ta uprostřed vypadá jako ta barbína bez Kena, Jindra. No ty krávo, to fakt budou vony!“

„Jo, to fakt sou vony, i podle keců se to dá poznat,“ souhlasila Bohuna. To už Jarku vystřídala Mirka, která ze svých karet vyčetla, že telefonující Tamaru podvádí její manžel se stoprocentní jistotou.

„Co kdybychom těm vemenám taky trochu zakouzlily?“ navrhla Štětka.

„Jo, ale já tady žádné píčoviny o věštění nemám, leda že by…?“ nedokončila Nohy od stolu větu a otevřela skříň, kde se nacházela lepenková krabice. Tu s velkým citem, skoro až obřadně otevřela a začala se přehrabovat v jejím obsahu. Byly to věci po dědovi, jehož měla moc ráda, protože jí v dětství seznamoval s krásami přírody. Děda byl starý skaut a láska k přírodě ho dovedla až k botanice, kterou vyučoval do doby, než byl jako kádrově nespolehlivá osoba odejit a stal se lesníkem. Ze vzpomínek jí vytrhla zadní strana stařičkého časopisu s obrázkovým seriálem Rychlé Šípy. Podařilo se jí najít díly, kde populární chlapecký klub bojoval s bratrstvem o knihu kouzel. Díl „Rychlé šípy se prozrazují“ byl přesně to, co hledala!!!

„Fialový kouzlo? To je dobrý, mohly bychom ty naše Xeny trošku poškádlit,“ souhlasila Štětka.

„Neblbni, ty pak nevylezou z vlčího doupěte, a tak se zhroutí celej ten módní a kosmetickej průmysl,“ zasmála se Bohuna.

„Alespoň budou mít děti v Bangladéši chvilku volno.“

„Tak já du volat.“

„Já se asi poseru smíchy.“

„Vony strachem!“

V telefonu se ozval příjemný ženský hlas, oznamující, že jakmile se uvolní věštkyně, nastane astrální spojení se studiem. Následovala vlezlá melodie. Ve stejnou chvíli v  televizi zrovna opakovala Mirka svůj monolog o tajemné Bonduelle a jejím telefonním čísle. Když už to Nohy od stolu chtěla vzdát, ozvalo se: „Tady tajemná Bonduella, dobrý večer, koho mám na drátku, a vaše datum narození potřebuju.“ Nohy od stolu pomocí šátku před ústy změnila hlas a do éteru zaznělo skřípavé: „Rozálie Jeremiášová, 7. 6. 1834. Kdo otevírá dveře sil astrálních a není vyvolený, je zatracen! Střezte se vypovídat o věcech budoucích! Duch Rozálie Jeremiášové vás obestírá fialovým kouzlem! Od nynějška se vám zle povede! Do doby, než zanecháte toho, co vám nepřísluší!“

Tajemný hlas odezněl. Mirka se začala třást po celém těle. Nejistě prohlásila: „Jako srandička dobrý, jsme se zasmáli, hehehe, ale dáme raději přednost dalšímu volajícímu.“

„Tak na to asi neskočí, ale dobrej výkon,“ pochválila Bohuna.

„Třeba jo. Než to těm mozečkům dojde, to chce čas,“ s úsměvem reagovala Nohy od stolu.

I na ostatní dívky v televizním studiu telefonát dolehl. Maruška se nevědomky pokřižovala, za což jí Jarka klepla přes prsty. Ani ona však nebyla tak úplně klidná. Jindra zmizela ze zákulisí úplně. Že by začalo fialové kouzlo opravdu účinkovat? Naštěstí jim už brzo končila směna a dívky se mohly vydat domů. V dodávce nikdo nemluvil. Pohled dívek byl skelný a v jejich myslích se stále přehrával ten hrůzný telefonát, to strašné prokletí.

„To byl jenom vtip, krk za to dám, že v tom jelo Sesterstvo,“ snažila se povzbudit ostatní Mirka. Ale nikdo jí nevěřil.

Doma usínaly těžkým spánkem, občas ze spaní i křičely a Jindra si propotila hedvábnou košilku z háemka. Zdál se jí sen o nemrtvé Jeremiášce a hořícím šatníku. Chvilku zauvažovala, že by si šla zakouřit na toaletu, ale strach z Mirky byl snad ještě větší, než obavy z Rozálie Jeremiášové.

Vymaní se Rychlé Šipky z moci fialového kouzla?