Na jedné ze schůzek klubu Rychlých Šipek: „Holkííí, Jarí má bezvadnej nápad.“

„Jó, a jakej?“

„Víte, jak teď běží v televizi ta taneční soutěž?“

„Nevim, něco pro mladý?“

„Naopak, jsou to klasický tance! Vohoz až na zem a tváříš se u toho, že tě vystřihli z filmu Pád Třetí říše.“

„Počkej, počkej, vohoz až na zem, jak s tím chceš udělat windmill?“ byla zvědavá Rychloručka.

„Říkám, že to není pro mladý, ne.“

„No však, vždyť windmill je tak starej breakdancovej prvek, že o jeho počátcích se nedochovaly písemné záznamy.“

„Holky, klid.“

„Ten filmek, jak jsi zmínila, není nějakej sequel ke Hře o trůny, viď? To musím skouknout.“

„Upozorňuju tě, nenarazíš tam na děti lesa, tím méně draky, snad jedině neukojitelného trpaslíka…“

„Holky můžu vám teda říct, na co báječnýho jsem přišla?“

„Povídej!“

„No jak teď běží ta soutěž StarDance, to je vám ohromně populární. Všichni to sledujou. Zkuste se zeptat předků. A my si z té jejich popularity maličko jako uškrábneme.“

„A jak bys to prosímtě chtěla udělat? Chceš uspořádat Když feministky tančí?“

„Ne, to je náročné a nemuselo by to dopadnout dobře… My normálně sepíšeme příhodu o tom, jak se náš slovutný klub účastnil jejich soutěže a budem to věšet do diskuze kde si stardancechtiví fanoušci vyměňujou dojmy – do zblbnutí (to tam budem věšet)(…i si vyměňujou). Někdo to třeba přečte.“

„Super!!!!“

Druhý den Jarka přinesla hrubý náčrt připravované povídky.

Hnutí Rychlé Šipky ve StarDance (název možná ještě změníme, ale už takhle je to dost atraktivní…)

Dramaturga osvítí myšlenka, že pro dvanáctou řadu StarDance to chce něco frešového. Proto proti věku a zkušenosti Marka Ebena (a jednotlivosti) nasadí něco opačného: Rychlé šipky (WOW). Děvčata z nej-nej-správnějšího klubu považují výběr sebe za naprosto logický a očekávatelný. Kdosi z produkčního týmu vysloví obavy o to, jak to skončí. Dívky jakožto neprofesionálky jsou přiděleny tanečníkům, kteří se o ně mají starat a “vést je“. Tohle nemůže dopadnout dobře. Po prvním týdnu tréninku, během kterého od profesionálních tanečníků musí vyslechnout, ač citlivě sdělené, přece jen výhrady, si na schůzce Klubu dívky slavnostně slíbí, že se těm nafoukaným panákům (v podstatě trošku zakamuflovaným T.M.P.čkům^[1]) pomstí.

Na dalším večeru zastíní jejich profesionalitu svými provokativními outfity (Mirka původně chtěla úplně nahá) a koketním pomrkáváním a zdupou jim nohy (záměrně, nenápadně). Poté, co jsou pro poranění velkého počtu tanečníků ze soutěže (bezprecedentně) vyloučeny, zahájí kampaň proti šovinistickému komplotu, ve kterém je tanečníci schválně špatně naučili kroky, aby je znemožnili a mohli tančit jen sami se sebou – jak odporné. Šipky si svým sympatickým vystupováním postupně nakloní celou veřejnost. Jak dámy, tak především pány.

Tlak na pořadatelský tým nakonec způsobí, (a hlavně článek v Cosmopolitanu,
Chtěl, abych šlapala!!!), že složení StarDance je totálně přeobsazeno.

Dívkám nepřejí některá periodika potažmo jedinci a kladou divnou otázku, proč se mají měnit obsazení a pravidla soutěže kvůli části soutěžících? Neuvědomují si ovšem, že zde rozhodují televizní divačky. Dívkám pomůže také masivní tričková a velmi šik kampaň s hrudními nápisy „Ženy nepotřebují pravidla, stačí instinkt“ a „Ženy neznají limity“(proti tomuto heslu se ozve SMM neboli sdružení mladých matematiček [s podporou SSM – sdružení starých matematiček], které ke svému protestnímu dopisu, přidají i tisíce spočítaných příkladů s limitami funkce, jak vlastními, tak i nevlastními…).

Výše zmíněná periodika zkrachují. Soutěžícími se stávají výhradně Rychlé šipky, které si k sobě volí své další kamarádky, aby mohly tančit dívky s dívkami a předešlo se nechutnostem. Další kolo tak proběhne k velké spokojenosti Klubu, až na malý detail. Zbývá zbavit se Marka Ebena.

A proč leží moderátor dívkám v žaludku? (tč. obrazně) Je to nehorázný důkaz toho, že chlapi mohou být kultivovaní a vkusní.

Během dalšího večera je vyzván k tanci postupně všemi Šipkami bez nějaké pauzy. Tancem je polka. Poslední ho dostává do spárů Rychloručka, která zavzpomíná na hody kladivem na atletickém kolbišti a roztočí Marka opravdu pěkně. Ve chvíli, kdy je “propuštěn“, zachytí mikrofony jeho hlášku: „Motám se jako prase.“

„M“ na konci slova „motám“ je digitálně vyretušováno, a když kamery ještě zachytí jeho pohled, který vrhá na Terezku Kostkovou (dost možná s prosbou o pomoc), nikdo mu nevěří, že nekomentuje taneční výkon své dlouholeté moderátorské kolegyně, která má toho dne růžové šaty.

Scéna zaslouženě způsobí poprask. Marně Marek argumentuje a zaklíná se (prý se to v takových chvílích dělá), že mluvil o sobě. Nejblíže stojící Jindřiška i ostatní Šipky pohotově dosvědčují, že zřetelně slyšely, jak pan Eben říká: „Motá- se…“ Též dámy ze zahraničních redakcí Cosmopolitanu přizvané jako VIP obecenstvo po krátkém tlumočení Mirkou ochotně potvrzují, že přesně totéž slyšely také. „Me too! Me too!“ zní sálem o překot jejich odhodlané volání.  Stává se to motem celé kampaně za očištění televizní obrazovky od hrubých jedinců. Že Marka Ebena tato vzedmutá tsunami smete jako prvního, je logické.

„…závěr ještě nemám úplně doladěný, ale chtěla bych tam něco jako, zvítězily všechny ženy, protože zvítězily Rychlé šipky – všechny. A, bulvární deníky píšou: Šok, pan Chlopčík dopisoval na tabulky další cifry.“

„Hele Jaru, a nebudem tam za nějaké makiavelistické bestie?“

„Neboj, to nikomu nesepne. Každej si z toho odnese, že jsme dobré, deme si za svým a umíme se oblíkat…     …tak kdybyste něco k tomu měly, hoďte to do placu. Do soboty to musíme mít spíchnuté.“

Hned další den přispěchaly se svou troškou do mlýna další děvčata z klubu. Mirka přišla s věcným a logickým vyústěním změn v soutěži:

…Po vypadnutí ostatních soutěžících docházelo pravidelně k patové situaci. Neuvěřitelné bylo, že všechny soutěžící pokaždé získaly shodný počet bodů (nejvyšší známka je zpravidla jen jedna). A protože porota pouze chválila, nešlo tyto brilantní výkony všech účastnit hodnotit jinak než desítkou. Co teď, ovšem? Získávaly kupodivu i stejný počet hlasů od diváků! Než aby byly soutěžící vystaveny nějakému improvizovanému vyřazování, což by se neobešlo bez slziček a ostatních emocí, rozhodlo vedení, že budou postupovat všechny. A tak se do finálového večera historicky poprvé probojovalo HNED pět tanečních dvojic o deseti děvčatech. Vlastně o osmi. Romana tancovala s Maruškou.

Maruška přidala do povídky něco poezie:

…Po skončení posledního tance a klasických rozhovorech s moderátorkami((!)) došlo na hodnocení. Tu povstal (sic po malinkatém postrčeníčku) pan porotce Chlopčík. Zvedl zlatou tabulku s číslem sto, z jejíž rubové strany přečetl zdravici, která náramně vystihovala náladu v sále:

Všechny ženy tančí krásně

nožky kmitaj’ jako básně

od Boženy Němcové

učte se vy volové

Hle jak Mirka krásně vede

ani Chlopčík to nesvede

Jarka válí jive i waltz

Baláši tos nepobrals

Jindra tančí jako vždycky

kroky umí fantasticky

Romaniny zvedačky

chlapi jsou z nich na sra….

(varovný pohled Taťány Drechsler)

…prášky

Maruška jen dokazuje

že správný Rom zatancuje

a k tomu i zazpívá

(napadl ho verš „není žádná dilina“, ale nechtěl přilévat olej do ohně, a tak se držel naučeného textu)

pohyb a žár v krvi má

V porotě je názor jasný

(jak by nebyl, když vám dají na krk nůž, nebo něco horšího…)

všechny za sto, to je krásný

(ano, víme, že se v naší kdysi krásné soutěži dávala max desítka, ale co člověk zmůže…)

Více dát už nemůžem (taky propagandistická věta)

v tanci není lepších žen

Porota příští bude jiná

moje hvězda pohasíná

Nemají se už co učit

mohu jenom doporučit

Rychlé šipky do poroty

předávat dál ty hodnoty

co má svět dnes vyznávat

každý bude strašně rád

a už končím poému

kolektivu novému

hodně štěstí ženám přeju

(poslední řádky už se za tak krátký čas se nestačil naučit, a tak byla znát lehká improvizace)

bez nich se už neusměju…

a dál to neumím…………

Soutěžící slzely dojetím nad projevem byť značně neumělým této bývalé taneční veličiny. Krutopřísný tyran, který mnohdy neodpustil nedokonalé propnutí dolní končetiny, či špatně odehnané sluníčko sedmitečné, nyní přepisuje dějiny této show… pod tlakem neúnavných koles dějin, řeklo by se.

Mirka s Jaru byly hrdé, jak se Maruška vycajchnovala. Mirka připsala nějaké ty bodíčky do klubového hodnocení a Jarka si opravila mínění. Závěru textu se samozřejmě chopila opět přímo Jarka:

…Slova se následovně chopila i Terezka Kostková a se slzou v oku zhodnotila uplynulý ročník jako nejlepší a průlomový. A s jejími nejlepšími kamarádkami, se kterými se zná podivně krátce, ale připadá si jako by spolu tahaly kačery. V předchozích sériích se učili především soutěžící, ale v této řadě se učili hlavně porotci a moderátoři, ale i diváci u televizních obrazovek. Vyzdvihla ještě jednou sounáležitost se všemi finalistkami, které zbořily zajeté stereotypy a pravidla. Tanec povýšily nad umění, něco co bude ženy vždy spojovat a nikdy ne rozdělovat. Prostě kecy, kecy, ale moc pěkné. Vítězky – tedy Rychlé šipky – se pak s Terezkou objaly kolem ramen a za hutného doprovodu tanečního orchestru, v němž se na základě sponzorského daru objevilo dvacet balalajek, oddali se tanci z východních stepí, tzv. kožáčku, během něhož došlo k prezentaci sponzora spodního prádla.

Sál se začal otřásat mohutným potleskem. Na place byla hromadná objímací akce a na parket dopadaly zlaté konfety. V publiku omdlévaly některé divačky, které už nezvládly tak enormní příval emocí.

Tak a povídka byla na světě. Jindra si to celé byla ochotná přečíst a Romanu hlavně zajímalo, jaký by byl osud převychovatelných mužů, protože ano, i takové členky se najdou…

„Jen tak mimochodem, co ten Chlopčík, myslíš, že by nám šel v reálu takhle na ruku?“

„Tak to už je dávno vyřešený, milostivá, hihi. Je ve třetím oddílu Hlídky Barbory Panklové. Převychovaný s číslem 78541.“

[1] T.M.P. – tupá maskulinní prasata – výraz, který užívají Rychlé šipky ve chvílích, kdy je to vhodné                                  poznámka editora