Plány Mirky na nadcházející letní sezónu byly dechberoucí. Když je představila svým kolegyňkám na další pravidelné seanci klubu, ostatní děvčata překvapením zalapala po dechu. Nejedna z nich v tu chvíli zažívala pocit „být přímo u toho“ a slavnostní charakter okamžiku byl doslova hmatatelný. Od Mirky byly zvyklé na ledacos, ale tohle!!!? To teď se dávají do pohybu soukolí dějin, pomyslela si Jarka. Teď přichází nová modla módního průmyslu, kontrovala Jindra. Svět už nikdy nebude jako dřív, pěkně to v duchu shrnula Rychloručka.

„Tak, milé dámy,“ přistoupila Mirka k lepenkové maketě náčelnice jejich klubu v životní velikosti, ze které byl doposud viditelný pouze obličej s tajemným výrazem Mony Lisy. Zbytek postavy byl zahalen tmavomodrým saténem s vkusným vzorem zlatých šípů vlastně šipek.

 „Dovolte, abych vám představila..“ Mocným trhnutím odhalila Mirka zbytek postavy, a jakmile se její rozkymácená dvoudimenzionální dvojnice ustálila, nebylo cesty zpět.

Jarka zamrkala, aby ulevila těžce zkoušeným očím. Marušce spadla čelist. Romana, houpající se nevkusně na židli, ve snaze zajistit se o stůl prohmátla a setrvala několik dlouhých vteřin v labilní poloze, načež se hlučně zřítila k zemi. Jindra vypadala jako čerstvý odpadlík od víry a novopečený rouhač, který po předchozích padesáti letech marné poctivé askeze spatří zjevení. Rychloruččin poklesek byl přejit mlčením. Bylo zde něco daleko závažnějšího…

„…hit pro letošní sezónu!“ Byl nejvyšší čas. Únor za dveřmi.

„Je to možný?“ vykřikla po chvíli Jarka a odběhla se vydýchat na chodbu.

Jindru svrběla ruka po slim Dunhillce – upřímně, ani žlutou Startkou by v té chvíli nepohrdla, ale ovládla se.

Před děvčaty se náhle zjevila majestátní postava. Něčím připomínala Xenu bojovnici, něčím princeznu Leiu po výměně krejčího, něčím paní Galadriel nevyprovokovanou jednou zlatou tretkou, ale nejmíň věncem buřtů a tuplákem chlazeného v teplém letním dni (nic takového v Lothlórienu nemají) a něčím – bohové odpusťte – snad i trošku führera – nebo Heidi Janků – to už nebylo tak snadné identifikovat. A toho všeho bylo dosaženo prostředkem naprosto netradičním: koupacím úborem. Navíc na těle, o jehož dokonalosti, kam až sahá paměť klubu, nikdo veřejně nepochyboval.

Pro přiblížení čtenáři, pardon, čtenářce by bylo zřejmě nejpraktičtější zařadit odhalený model plavek do nějaké klasické kategorie: bikiny – jednodílné – opalovačky – koupačky – vycházkové – na začátek, střed, konec sezóny – společenské – sportovní – pro zdatnou plavkyni, méně zdatnou plavkyni, na nafukovací či polyuretanové nadnášecí těleso, na jachtu – monokini – tankiny – skirtiny – halterkiny – balkonette – bralette – bandeau – high cut – low cut – T-back – nema cut – V-kiny – G-string – S-bone – K-probe – O-zone – pool – long beach – rock – ranní, večerní, overday model – s ramínky, výztuží, zavazovací – office – demonstrační – volnočasové – na tvary přírodní či umělé – model rider s vložkou v sedavé části tj. passenger či tzv. pose-antirider – k žabkám, pantoflíčkům, na boso, pro vysoké podpatky či více vysoké podpatky (next round modely) – pohodlné, zařezávačky či zlatý střed – free diving cassino beach bar či spíše mácháč žluté lázně a ala bibione – beach volley sako, beach volley servis – burkiny – v klasickém burkina smile provedení nebo těžké heavy anti-rust burkina limited slip – pro využití civilní, či provedení Celtic ritual či Norwegian ultimate unchristian ritual.

Nic z toho hrubě nesedělo. Maličko snad vykazovaly shodu s kategorií steampunk, ale jedině s přívlastkem „cosmo“.

Co utkvělo pozornému divákovi, byla nápadná asymetričnost modelu, která však zdůrazňovala symetričnost nositelky. Působil bytelným, avšak odlehčeným dojmem. Kombinoval tradiční materiály v provedení high exclusiv s nějakou novou hmotou, která nepůsobila zas tak dobře. V místech, kde by spíš z pevnostního než z mravnostního (ačkoli…) hlediska měl být materiál, zelo prázdno. Části, ale opravdu jen části, byly vyztuženy řemínky, které zvyšovaly nosnost a snižovaly zakrytou plochu. Mimochodem plošné zatížení bylo enormní. Celek přesto působil vzdušně. Prodyšnost byla zajištěna spíš perforovaným střihem než materiálem jako takovým. Ale vše ukáže až praktická realizace. Součástí kompletu byla poměrně těžká obuv na platformě, která vypadala, že ani na ledovci střední obtížnosti nebude žádným ořezávátkem – respect!

Děvčata z klubu byla známá tím, že se nenechala ošálit ledasjakou kravinou, proto se již po chvíli rozběhla čilá debata na téma užitné vlastnosti nového koupacího oděvu.

Na to Mirka musela reagovat: „Holky, to nejsou plavky,“ usmála se, jak to jen Mirka uměla. „To je normálně do města.“

Děvčata si vybrala hysterickou chvilku: Brady padaly ještě níž, pod Rychloručkou se převrátil gauč, Jindra vyběhla na chodbu s rozžehnutým zapalovačem, a když třesoucí se rukou přikládala ke rtu zlatou Lípu slim, spatřila zástup asi dvaceti svatých, kteří stáli jakoby v luftu a všichni s namířeným prstem hleděli na ní enormně vyčítavě. První žena od zadu se nebezpečně podobala Mirce. Jen Svatý Juda Tadeáš, patron lidí v naléhavých potřebách, hodil po ní shovívavým okem. To je situace… Jindra na okamžik strnula a plamen Zippo Purple Roses ozářil její přemýšlivou tvář. Jarka mezitím v klubovně s lupou v ruce ohledávala každý detail na zdařilém nákresu “plavek“. Pak si Jindra uvědomila, že vlastně nevěří a jala se šlukovat.

Když se děvčata takto a za pomoci různých fyzických a meditačních cviků uklidnila, byla opět schopná konstruktivní debaty.

„No jó, Mirko, ale kdo tohleto ušije a dá celý dohromady?“ zajímala se Červenka doufající ve vyhýbavou odpověď – bála se, že při zkoušení musí prasknout její notně nalomená stravovací disciplína.

„Nebojte! už jsem domluvená s Beatkou, že nám to tam švihne a zbytek doladí Milan Knížák – je to prostě zlatíčko.“

Když koncem dubna udeřily první letní vedra a děvčata se odhodlala ke comingoutu, chtělo to kus odvahy. Čevenka s Rychloručkou se ve svých modelech cítily maličko nepatřičně. Bylo to snad tím, že o velikonocích spořádaly nad plán stanovený Mirkou – a tedy tajně – tři vejce a půlku berana? – tedy toho z těsta.

Ale zpět k velkému dni: V ulicích svého milovaného města způsobila děvčata solidní rozruch. Nutno podotknout, že na našem triumvirátu Mirka – Jarka – Jindra se model skvěl velmi zajímavě, ač celkové vyznění nebylo úplně jednoznačné. Být to v jiné zemi, kde není tak volnomyšlenkářská tradice, respektive, kde není každému všechno úplně fuk, nejspíš by je sebrali. Ať už pro ohrožování mravní výchovy mládeže, či pro propagaci hnutí potlačujícího lidská práva.

Za všechny kladné reakce uveďme tu nejoficiálnější. Přišla krásně vyvedená pozvánka do Cosplay klubu na ručně vyráběném papíře a v přiloženém dopise je předsedkyně, představitelka jakéhosi modrého monstra, nadšeně přesvědčovala ke členství s tím, že představitele východoněmeckého sci-fi porna strašně dlouho nemohli sehnat.

Děvčata se nemohla než pousmát nad naivitou některých spolků. Je vidět, že je čeká ještě mnoho a mnoho těžké práce.