Večer po konkurzu seděly naše hrdinky kolem stolu kosočtvercového půdorysu. Jarka nebyla se svojí vedoucí úlohou ve straně, tedy pardon v klubu, spokojena. Zjistila, že podle stanov musí být v COSMO clubu nejméně 4 členky (aby si při šopovacích výletech mohly v páru povídat) a vždy sudý počet. Ani jedno kritérium, které ostatně kdysi navrhla Mirka, náš přeslavný klub nesplňoval.

„Holky, jestli se nestane nějaký zázrak, tak to budeme muset rozpustit,“ šla s pravdou ven Jarka a nastínila situaci pomocí internetového vydání čísla Cosmopolitanu, kde vznikla myšlenka čtenářských femi clubů.

„Pche, tak určitě, to dřív bude prezidentem žena,“ ironicky podotkla Mirka, která si vzpomněla na svůj sen.

„A kam jako půjdu, a kdo si vezme ledničku?“ zapojila se se strachem Červenka. Už teď věděla, že lednička se v tomto případě nenápadně ztratí.

„To je to poslední, na co mě trápí. Co naše pověst nejlepšího power-girl clubu. Jsme přece jedničky?“ vztyčila palec Jarka.

„Boženka by se na to vyspala!“ navrhla Mirka a chystala se jít do ložnice.

„Momeeeeeeeeeeeeeeeeent, ještě jsem neukončila schůzku!“

„Fuck of,“ nezvykle zaklela apatická Mirka a při odchodu vztyčila trochu jiný prst, než předtím Jarka.

„Strhávám Ti 20 bodů,“ zaječela Jarka a zuřivě začala jezdit nehtem po tabletu. Ten se jako na potvoru kousnul.

„Fuck of“ ještě zaznělo z ložnice.

„Minus 40 bodů, já ten tablet dneska u Boženy snad nerozchodím.“

Ráno si Mirka pustila tablet a při snídani projížděla internet. Po aktualizaci svého stavu na facebooku, a krátkém tweetu, si chtěla trochu odfrknout. Tak se mrkla i na bulvárek.

Přečetla si článek o v současnosti diskutovaném hollywoodském rozvodu, shlédla sexistické fotografie známé zahraniční modelky a poté zabrousila i do českých luhů a hájů.

„No jo, tupá prasata, vždyť to říkám pořád,“ zabručela, když zahlédla článek „Jardo, hnojník nemáš jenom na statku v Hnidousích!“. Schválně si ten článek rozklikla, aby si tím jenom utvrdila správnost svého postoje k mužům.

„Fuuuuj,“ zvolala nad fotografií muže prožívajícího něco velmi příjemného.

„Co je tohle vůbec za prase a jak se vůbec opovažuje?“ a náhle spatřila titulek k fotografii.: Slovenský hráč Július Tóth na pozápasové „zábavě“. Začala přemýšlet.

„Ty Jaríííí, jak se jmenoval ten slovenskej vocas, jak zblbnul naši Romanu?“

„Hele, říkala mu Julínek, víc bude vědět Maruš.“

„Jmenoval se Tóth, ale ona už s ním nechodí,“ ozvalo se z kuchyně.

„Cože, jak to víš?“

„Četla jsem o tom průseru na Kladnu v bulvárku. Romču jsem včera viděla, jak kouká kukátkem k nám do bytu. Když mě spatřila, dělala, jako když dokončuje strečink. Pozvala mě na bezkofejnový kafe, tak jsme pokecali a ona mi to všechno povyprávěla.

„Holky víte, co to znamená?“ zeptala se Mirka. „To by se k nám Romanka zas mohla vrátit,“ napadlo Mirku.

„Proč si to jako neřekla včera?“ zeptala se Jarka.

„Sem neměla náladu, no. Furt se hádáte, jak to tu povedete a řadovejch členek si nevšímáte.“

„Ale Maríí, to jsme si přecinky už vysvětlili,“ sladce řekla Jarka.

„A neříkala jako o nás něco?“ nechtěla opustit svou myšlenku Mirka.

„No, kdyby se mohla vrátit, prej by to bylo megatop, nebo tak něco.“

„Jdeme!“ zavelela Mirka.

„To sem přece měla říct jááá…“

„Sklapni, teď jde o důležitější věci.“

„No dovol! Vždyť už jdu.“

V posilovně došlo k velkému návratu. Nejdříve bylo trochu slziček, ale ty záhy vystřídaly úsměvy.

„Vyhlašuji novou válku mužům!!!!“ horlivě pronesla Rychloručka a vyhodila od posilovacího stroje hubeného dlouhovlasého mladíka, který si právě nastavil na posilování nohou dvoukilogramové závaží.

„Výborněěěěěěě!“ zatleskala jí ostatní děvčata.

„Ale kde máte Jindru, ještě s ní nemluvíte?“

„No víš….. ale to také urovnáme. Zajdem k ní po obědě. A pak půjdeme všichni společně šopovat. V háemku mají úžasné slevy,“ odpověděla jí Mirka. Že to bude snadné, tomu moc nevěřila. V kabelce měla zabalený karton cigaret Davidoff ve starém čísle Ženy a život. To mohl být argument, který jednání mohl napomoci.

Děvčata se sešla na rohu Marks and Spencera a Orsaye a vydala se za naší Jindřiškou. Ta právě v salonu dokončila zušlechtění Marušky Tomsové a chtěla posvačit bezlepkový dalamánek.

Mirka šla jako první a mile Jindru požádala o krátký rozhovor.

„Co chceš ty doroto?“ Jindra byla nepřístupná.

„Zlatíčko, já jsem Mirka,“ pokusila se o vtip. Při tom z kabelky povytáhla karton cigaret, tak aby to ostatní členky neviděly.

„Vidíš, ne?“ a ukázala na odvykací náplast, hned vedle čerstvě vytetovaného mořského koníka. Mirce se sice na rozdíl od tetování náplast líbila, ale značně jí to komplikovalo vyjednávání.

„Ale když už to tady máš, tak to dej sem,“ obratně převzala Jindra karton jako celník na hranici v dobách dávno minulých a ukryla ho pod poslední číslo COSMO GIRL.

Při tom na Mirku uličnicky mrkla. Ledy byly prolomeny.

„Ty ses nechala tetovat?“ snažila se s úsměvem pokračovat v konverzaci Mirka, přestože se jí toto zohavování čistého ženského těla pranic nelíbilo.

„No, chtěla jsem udělat po tom vyhazovu něco strašně rebelskýho.“

„Takhle hrozně bych to zlatínko určitě nenazvala. Říkejme tomu přerušení činnosti. A dá se ten velbloud nějak odstranit?“

„Já bych se mohla teda vrátit zpátky?“ velkomyslně přešla Jindra poznámku o odstranění tetování a záměnu mořského koníka za velblouda.

„No jasňačka,“ nevydržela to už v povzdálí stojící Romana i přes Mirčino nařízení, že nejdřív bude mluvit s Jindrou sama. „Podívej se, taky jsem se vrátila. Mirka měla pravdu. Chlapi sou kokoti. Teď bude všechno jako dřív. Jeee to je pěkná zebra, to si nechám taky udělat.“

„Opov… ještě si o tom promluvíme doma, děvčátka. Pokuď bychom měly podstoupit tuto proceduru, tak obrázek nebo nápis, by měl mít nějaké poselství, jako třeba svět patří ženám nebo podobně.“

 Dodnes nevíme, jestli měly Šipky velkou mezeru v přírodovědě nebo byla práce tatérky tak špatná, ale ten malý obrázek ještě ne zcela zahojený definitivně zahojil rozjitřená srdéčka všech členek. Jarka předala vůdcovství Mirce bez mrknutí oka s extrémně dlouhými řasami. Mirka Jindře ze svých prostředků zakoupila opravdu značkovou kabelku LV v autorizovaném kamenném obchodu (na zkoumání pravosti byla přizvána i „odbornice“ Fanda Huňákovic). Prodavačka musela navíc odpřisáhnout na druhé vydání Babičky, že si je jistá, že to není padělek. Stejným procesem nakonec prošel i ředitel českých poboček prodejce Kim La Hung. Jindra na oplátku slíbila, že omezí spotřebu cigaret a po dokouření kartonu se pokusí tohoto zvyku zbavit úplně. Maruška nechtěla zůstat pozadu a prohlásila, že vstoupí do stavu vegetariánského, čehož ještě ten večer litovala, když soused na balkoně griloval žebra. Romana čestně slíbila, že už do ní ani do její posilovny nevstoupí žádný muž, a že se toto místo stane relaxačním, ale only for wimin.

Na památku onoho slavného dne, kdy měl klub opět všechny své členky, navštívila děvčata tatérský salon. Na kotník si nechala vytetovat ono slavné datum s nápisem Fast arrows love forever! Jindra si navíc nechala přepracovat koníka na portrét Boženy Němcové, kterou tatérka udělala podle předlohy z Jindřiny pětistovky.

Večer všechno oslavily na bezalkoholové párty u nich doma. Jen Maruška se chvilku vytratila na sousedův balkon, ale to už je zase jiný příběh.

Zůstanou Rychlé Šipky spolu napořád?

Byl na tetování mořský koník, zebra nebo káně myšilov?

Přestane Jindra skutečně kouřit?

A co na to Terezka Zhorová?

To se dozvíte, nebo taky nedozvíte v příštím pokračování tohoto naddimenzionálního seriálu.

Ten den byl krásný. Těšila se na něj celý život. Vstala od stolu ve své pracovně a oknem vyhlédla na nádvoří plné žen. Růžové vlajky s bílým kruhem uprostřed, ve kterém vyčníval samičí symbol, hrdě vlály. Dav nadšeně vykřikoval její jméno. Ještě si upravila kostýmek, posunula si kostěné dioptrické brýle ke kořeni nosu a překontrolovala nalíčená ústa vylepšená botoxem. Měla ještě pět minut. Vrátila se do křesla a očima prolétla připravený proslov.

Byl to rok plný úžasných změn, kdy naplnila svoje vize. Pokračovala v práci profesorky Hořcové, která před lety prosadila v politice padesáti procentní podíl žen. Předloňský rok jich bylo už devadesát devět procent. Nebyl to nijak násilný proces. Muži prostě přestali mít o věci veřejné zájem. Zprávy, které se začaly objevovat v některých zahraničních médiích, byly značně spekulativní. To, že muži začali mizet ve vlakových soupravách mířících někam na východ země, byla nehorázná lež. Ostatně mužskou otázku měla na starost vrchní velitelka pořádkových složek FF (female forces) generálka doktorka Jarka a do jejích kompetencí ona prostě nezasahovala. Jistě, vznikaly tábory, kde muži žili a pracovali, ale podle reportáží televize FEM-1 zde nedocházelo k žádnému porušování lidských práv. Přesně kaloricky vypočítaná bezmasá strava absolutně zabraňovala tomu, aby docházelo k podvýživě převychovávaných. Muži se zde třikrát denně sprchovali studenou vodou. Ze záběrů z pracovišť ukazující mužské jedince oholené, čisté ve slušivých mundůrech u šicích a pletacích strojů, se rozhodně nedalo usuzovat, že by zde docházelo k nějakému týrání, nebo snad dokonce k likvidaci.

Ostatně tomu napovídalo i nebývale velké zdravotní zařízení s mnoha sály, kam však hlídková služba FF odmítla televiznímu štábu přístup.

Sama jednou takový tábor v doprovodu Jarky navštívila. Žádné ostnaté dráty, nebo mříže. Po odchodu ze zaměstnání se muži zcela spořádaně vraceli na své ubikace. Mundúry, jak tomu po staru říkali ještě dozorkyně z řad FF, navrhla sama docentka Jindra. Komplet se skládal z bílé polokošile s kapsičkou zdobené růžovými motivy květin, kalhot stejné barvy a vzorů a bílé čepice s dlouhým rovným kšiltem. Na límečku bylo zdobně vyšito číslo převychovávaného, kterým se na pracovišti hlásil. Obuv byla volena podle pracovního zařazení. Táborový život se odehrával podle přesného řádu. 12-ti hodinové směny byly dokonce zaplaceny poukázkami, kterými si mohli převychovávaní nakoupit věci denní potřeby, jako je pánská kosmetika, šperky nebo nový výtisk časopisu PO(D)ŘADNÝ MUŽ (V neděli i s křížovkou a dozorkyní týdne na zadní straně časopisu).

Generálka doktorka Jarka uvedla profesorku Mirku kandidátku ženských věd i do oněch inkriminovaných sálů, kde se DĚLO TO, CO SE DÍT MUSELO!!! Nebylo na tom nic špatného. Zde se převádělo ve skutek to, co ve svých knihách popisovala Docentka Holcová o transformaci muže v ženu zatím druhé kategorie a zachování pouze malé skupiny samců, pro účely nutného rozmnožování. TO JEDINÉ, CO BYLO SPRÁVNÉ.

Ano, ani v naší zemi ještě nebylo vše dokonalé. Nemocné jedinkyně, lékařsky označované jako Faličky, stále nacházely uspokojení v náruči převychovaných. Docházelo k mravním deliktům, kdy byl navazován styk s muži. Neplatilo se poukázkami, těch měli dost, ale tím co zde bylo ZAKÁZANÉ. K uspokojení ženy tak zde docházelo za deset deka krůtí šunky, plechovku nealkoholického piva, nebo za jednu cigaretu SLIM. Při zjištění tohoto přestupku znamenal pro převychovávaného přísný trest. Nejdříve byl pachatel podroben podrobné lékařské prohlídce, kde byl určen jeho další osud. Dobře vyvinutí jedinci s kvalitním materiálem byli odvezeni do speciálního tajného tábora, kde sloužili k dárcovství, toho co bylo právě nejvíc potřeba. Méně šťastní skončili v růžovém pokojíku zvaný pavilon R, což byl další neveřejný prostor, kde se prováděla kastrace.

Ženy byly odeslány na roční léčení do kliniky pro ŽENY. Jednou došlo k odhalení prohřešku u vysoké důstojnice FF. Okamžitě jí byl odebrán řád Boženy Němcové za zásluhy ve světě žen a řád stříbrného střevíčku za vzorný outfit. Byla odeslána z tábora pryč a po ročním léčení našla práci jako kosmetička podlahových krytin v obchodním centru FEMINA.

Ale proč vzpomínat na to, co je možná trochu nepříjemné a zavádějící? Bylo přece dosaženo řady úspěchů. Regulace a skoro úplný zákaz konzumace masa, alkoholu a tabákových výrobků vedl k poklesu populačních chorob.

Zlepšilo se i ovzduší. Došlo ke zrušení strojíren, chemiček. Výrazně poklesla automobilová doprava. V zemi se začaly používat elektromobily designované přímo na míru ženám. Sportovní automobily tolik oblíbené u mužů byly zakázány vyrábět a do země dovážet. Celý průmysl byl takzvaně sfeminizován a ze zabavených budov se staly obchodní centra nebo výrobny oblečení, obuvi a kosmetiky.

Země se stala velmocí v oděvním průmyslu. Levná pracovní síla vykonávaná převychovávanými úspěšně konkurovala asijským výrobcům, stále se živícím výrobou padělaných světových značek. Díky kvalitní výuce na Vysoké škole odívání a designu vedené docentkou Jindrou, zde vznikaly proslulé módní kreace, známé po celém světě.

Vrcholem roku byl takzvaný měsíc žen a módy, konané v hlavním městě Ratibořicích. Sjížděli se sem znalkyně z celého světa. Město bylo hojně navštěvované celebritami. Zlatým písmem se zde zapsala návštěva bývalé herečky a nyní světové velvyslankyně za práva Žen ve světě a planetárním systému Emmy Watson. Ta ve svém projevu dokonce požádala o občanství, které jí bylo čestně uděleno samotnou Mirkou.

Ministryně sportu a tělovýchovy zrušila soutěže v kopané, ledním hokeji a basketbalu z důvodu neustálé korupce a nevhodného chování diváků na stadionech. Hlad po sportovních výsledcích utišila extraliga žen v pozemním hokeji. Dalšími oblíbenými sporty byla například přehazovaná, krasobruslení nebo gymnastika, kde naše děvčata dosahovala mezinárodních sportovních úspěchů.

Kriminalita také poklesla. Na tom měly zásluhu především kvalitně vycvičené jednotky FF a tajná policie žen zkráceně ŽENTAPO. Tato složka se většinou odívala do dlouhých kožených kabátů, vysokých kozaček a byla vyzbrojena středně těžkými kabelkami.

Nejslavnější operací  Žentapa se stala Noc dlouhých nehtů. Pod záštitou této složky bylo vypořádáno s muži a především s odpadlicemi. Časopis Zhulenej fetus byl zakázán a členky SESTERSTVA skončily v želízkách obalených imitací králičích kožek, (aby zadržené neměly otlačená zápěstí). Následně byly odvezeny do sklepení Ratibořického zámku.

Zde si zadržené odbyly 24-hodinový maraton promítání seriálů XENA princezna bojovnice, BUFFY přemožitelka upírů a PIPI dlouhá punčocha. Poté byly převezeny do polikliniky těžce nemocných faliček a tam v samovazbě tlí dodnes.

Kontaktů mužů s ženami zásadně ubylo. Ti se obecně báli oslovovat ženy, protože ŽENTAPO nikdy nespalo a o pavilonu R se mezi samci prostě vědělo. A tak opačné pohlaví znali potom už jenom z obrázků a videí na internetu. I ty ovšem postupně mizely, a tak často vzali zavděk alespoň katalogem módy na nadcházející sezónu, který odcizovali v čekárnách lékařek v táborových nemocnicích. Trest za tento přestupek byl daleko lehčí, než obávané ERKO. Svému osudu neunikl ani Julek TÓTH bývalý milenec současné ministryně sportu a tělovýchovy docentky Romany. Při pokusu o přechod státních hranic byl odhalen oddílem FF Dcery Boženy Němcové a ubit kabelkami s ocelovými ostny. Jeho zmrzačené tělo se našlo později na druhé straně čáry. V některých více zaostalých oblastech se sice ještě držela stará forma soužití zvaná manželství, ale to bylo povoleno jen za mimořádných výjimek. Manžel musel bezpodmínečně přijmout příjmení své nastávající. Každý měsíc musel na ŽENTAPu odevzdávat výkaz o provedených domácích pracích a odevzdané výplatě podepsaný svou manželkou, jinak hrozila rozluka svazku a převoz samce do převýchovného tábora.

Kultura kvetla. Málo uvědomělou bývalou zlatou Slavici (té bylo především vyčteno působení v tehdejší heavy metalové kapele Arakain) vystřídaly jiné již angažované umělkyně. Dařilo se především romským female vokálním kapelám, které někdy až nekriticky přetěžovala ministryně kultury doktorka Marie Červeňáková závistivci zvaná tlustá Máňa. (V tu dobu vážila 65 kilogramů)

Sílící řev davu vyvolávající její jméno ji vrátil zpět do reality. Ještě jeden pohled na velký VZOR dodal uklidňující pocit. Ozvalo se zaklepání a do místnosti vpochodovala velitelka stráže FF plukovnice Víta Máchalová. Upnutá kombinéza se třemi diamanty na výložce jí seděla dokonale. Lodičky značky MISS HOYER měla perfektně vyleštěné. Paní prezidentku polibkem na tvář pozdravila a ohlásila, že projev může začít. Obě super ženy se odebraly k balkonu. Tam už byl připraven mikrofon. Dav šílel. Ef efačky zámecké stráže jen tak tak držely dav ve vymezeném prostoru.

„Mé ženy a jiní obyvatelé našeho státu“, začala jasným a sebevědomým hlasem Mirka. Jsem zde, abych pokračovala a práci započaté mými předchůdkyněmi. Životní prostor je už z 90-ti procent vyčištěn. Nemusíte se bát jít večer po ulici. Je vám dostupná kvalitní značková móda jak světová, tak naše, která jí skvěle konkuruje. Není zde ženy, která by si nemohla koupit ze svého platu luxusní šaty světové návrhářky. Díky regulaci dopravy se nám lépe dýchá při józe. V televizi máte snad 70 programů pro ženy. Chcete seriál pro pamětníky Ordinace v Růžové zahradě, nebo třeba nové seriály z naší produkce? Všechno máme. Podívejte se, jak se svět změnil. Žádné tahání těžkých tašek s nákupem, vaření vysoko kalorické tučné večeře, přetahování o televizní ovladač jestli fotbal, nebo film o ženách. Žádné praní smradlavých ponožek a zahnědlých trenek. Žádný sykot, při otvírání lahvového piva. Není svět dokonalý?

Při této otázce to v davu zašumělo a ochrankou byl zaznamenán nezvyklý pohyb. Do první řady se prodrala střapatá nečesaná osoba v roztrhané svěrací kazajce. Ale to je přece… To jsou Nohy od stolu. A něco vytahuje, ze záňadří. Je to prak. Klukovská zbraň z minulého století. A místo kamene flakon pánské kolínské.

„Ne, není!“, ozve se. Předmět zasviští vzduchem a řítí se přímo na paní prezidentku. Ochranka padá předčasně před Mirku. Snad už jen zlomek vteřiny a najednou černá tma.

Mirka se náhle probouzí. Je půl třetí ráno.

Ve fitness centru se cvičilo s plným nasazením. Jen Romaně se zarudlýma očima se příliš nedařilo. Po odchodu od Julínka přespávala ve cvičebně. Vyzkoušela spát na různých posilovacích křeslech, ale nakonec alespoň trochu zabrala na lavici pro bench-press.

Těsně před obědem do místnosti vplul pugét růží a za ním náš slovenský bača Julo. Nejdříve se velmi ospravedlňoval a pak jí sdělil, že Romanu velmi lúbí. To dokazoval i novým tetováním na jeho levé části jeho svalnaté hrudi. Pod jménem Andrej Hlinka z Ružomberka se skvělo i čerstvě vytetované jméno Rychloručky, kde koncové písmeno A spojitě přecházelo v nejméně padesátikilogramovou činku. Na druhé straně byl Slovenský dvojramenný kříž v barvě a pod ním neuměle přeškrtaný slogan „Češi peši do Prahy“. Toto Julkem neodborně odstraněné heslo bylo památkou na jeho nacionální minulost. Ve Slávii se ho snažil nejdříve zakrývat ručníkem, ale když došlo k odhalení při společném pozápasovém sprchování a dotazu kapitána mužstva, proč Češi jako radši nejeli autobusem nebo meďákem pochopil, že našinci a zvlášť sportovci dějiny prostě nějak neřeší, přestal nápis skrývat.

Druhým překvapením byla čerstvě podepsaná smlouva s HC Rytíři Kladno a klíče od nového bytu v tomto městě. Romča si okamžitě vzala na zbytek dne volno a únava byla najednou pryč.

„Tak ty teď budeš rytíř“, obdivně pronesla.

„Hovoril zo mnou i ten váš Jaro Jágr, neje to síce Slovák, ale rešpektujem jeho umenie“, hrdě dodal a krátce porozprávěl o konzultaci s většinovým vlastníkem klubu, který zde utápí své těžce vydělané peníze.

„Čakajú óde mne kvalitné výkony, hej, budem musieť viac trénovať.“

„To áno“, snažila se Romana slovensky a povytáhla obočí, což jí dodalo až legračně přísný vzhled.

Po dobrém obědě v McDonaldu uháněla oprýskaná felda směr Kladno. Ve voze vyhrávala Tublatanka a teprve před vjezdem do města si prosadila Rychloručka Katarínu Knechtovou a Kristýnu s hitem Horehroní.

Garsonka sice nebyla tak pohodlně zařízená jak ta v Praze, ale hnízdečko lásky uprostřed kladenského sídliště to bylo. Julek se okamžitě odebral na zimní stadion, aby se představil svým novým spoluhráčům.

„Tréning“ probíhal vcelku dobře. Trenérovi se Julova poziční hra, kterou slávističtí amatéři označovali jako příliš statickou líbila a s jeho výkonem byl docela spokojený. Pro zápas ho nominoval hned do čtvrté formace a Július byl rázem šťastný „človek“. Lásku měl, angažmá měl, bydlení měl. Trenér byl Moravák a jeho přístup k Julkovi byl znát. Spoluhráči byli také v pohodě a dokonce i dva zo Slovenska. Kladno, to je to město. Kladno to je ten hit!

Večerní zápas se také vydařil. Domácí přejeli Budějovice 6:1 a tak ani nevadilo, že Julek byl u jediné obdržené branky. V hledišti v lóži seděla s ostatními partnerkami i Rychloručka s rychle zakoupenou šálou a fandila domácím jak o život! Od partnerky prvního centra se dozvěděla, že jeho debut bude muset s novými spoluhráči oslavit a k tomu zaplatit zápisné. To trochu Romaně pokazilo den. Myslela si, že po utkání půjdou jako obvykle sledovat záznam ze slovenské poslanecké sněmovny, ale na druhou stranu chápala, že je nutné ukázat sounáležitost s novým kolektivem. Nakonec ho po pětiminutovém klečení a prosení na kolenou s novými spoluhráči pustila. Po telefonátu do zámoří, kdy jim většinový majitel pan Jaromír J povolil jedno pivo a rum, se mohla zábava rozjet. Protože Jágr mladší byl daleko, tak pivo a kořalka tekla proudem. Julo povídal vtipy o Češích, všichni se dobře bavili. V půl dvanácté Restaurace u Stadionu zavírala, ale některým se nechtělo ještě spát. První pětka a zároveň první přesilovková formace se ještě s několika spoluhráči odebrali do nedalekého herna baru U Lucerny. Zde je místní štamgasti začali zvát na panáky. Jedna z barmanek korpulentní Mária, která pocházela z Kysúc, se dala s Julkem do družného hovoru. Vzpomínali na svoji rodnou vlast a Julo ani nepostřehl jak její boubelatá ruka, přejíždí po jeho intimních partiích. Najednou mu bylo tak dobře. Slast mu prostupovala celým tělem. Z jeho úst se vydralo: „ÓÓ Tarzan silo moja“. Následovala facka, „Já ti dám Tarzana, ty hajzl!“. Mária nevěděla, že tak říká ženě svého srdce, ale i to by jí asi moc nepotěšilo. Július se až později dověděl, že část večera trávil ve společnosti ženy, kterou štamgasti přezdívají RUKA ŠMÁTRALKA, a že vůbec není ze Slovenska natož z Kysúc, ale z Poštorné a předstírání krajanství je jen součást hry. Perfektně provedeným facanem rychle vystřízlivěl a podíval se na svoje hodinky. Čtvrt na čtyři!!!! Doma bude muset nastavit druhou tvář. Zaplatil a vyšel do temných uliček nového působiště. Naštěstí když přišel, Romča už spala. Na posteli se válela rozevřená hokejová ročenka z loňské sezóny. Rychle vlezl pod peřinu a neklidně usnul. To ještě netušil, že ani Kladno se nestane jeho novým domovem.

Ráno ho sice trochu bolela hlava, ale nebylo to tak strašné. Romana už odjela ranním autobusem do svého zaměstnání. Nasnídal se, rychle se podíval se na Romanin tablet, jak se dařilo jeho zaměstnavateli v nočním duelu, a rozjel se na stařičký stadion.

Tam to vřelo. Jeho spoluhráči působili neklidně. „Průser vole, za chvíli máme videohovor ze států!“ mu na uvítanou sdělil kapitán Evžen Drobek.

Všichni spoluhráči se seskupili kolem velkoplošné televize v kabině a za okamžik se objevil Jarda i se svou přítelkyní, která kolektivu zamávala. Jarda jí lehce plácnul přes zadní partie a poslal jí mimo záběr.

„Tak chlapi, takhle to dál nejde, takhle teda fakt, ne. Jako výhra nad Budějcema, to chválím! Ale co ta životospráva? Když sem hrál v Jersey, tak nás náš GM kontroloval třeba v jednu v noci, jestli jsme doma, nebo na hotelu. V noci jsem byl maximálně na ledové ploše a trénoval se zátěžemi. A co vy?  Trénovali jste akorát zvedání půllitrů a ještě jiná kondiční cvičení, co?“

„Né, mistře, my jsme byli už v jedenáct doma“, ozval se obránce Starý.

„Ty možná, ale co zbytek? Když si moje přítelkyně ráno prohlížela na internetu, jestli o ní nikde škaredě nepíší, narazila na tohle“, na obrazovce se objevil článek s názvem: Jardo, hnojník nemáš jenom na statku v Hnidousích! Pod nadpisem byla dvojice fotografií. První ukazovala kapitána mužstva jak jí ze značně povislých prsou postarší prostitutky zvané LEKLÁ ŽÁBA, olivu. A na té druhé? Július zbledl! Ručka Mária Šmátralka konající činnost v místech, které bylo překryto hvězdičkou na níž bylo napsáno velké UPS!  Drobet nekvalitní fotografie byla zachycena v momentě, kdy se dalo z jeho tváře poznat, čeho právě bylo dosaženo. Horší bylo, že internetový bulvární deník MEGASUPER.CZ četla kvůli své zákaznici Tině P i Romana. Jejího mocného sevření se bál.

„To je můj konec!!!!!“

Vyloučení z kádru přijal s ulehčením. Doma si sbalil pár věcí. Na stole nechal cedulku, kde stálo: „PREPÁČ! JULEK.“ Mobilní telefon NOKIA 3110 hodil do Dřetovického potoka, za což si vysloužil pořádkovou pokutu 1000 Kč za znečištění vody od strážníka. Nasedl do vozu směr hranice. O Júliu Tóthovi už nikdo nikdy neslyšel. Mlčely i sociální sítě. Pouze jedna legenda praví, že ten den ukončil hokejovou kariéru a udělal si masérský kurs. Na lední hokej do konce života zanevřel.

Jak zareaguje Rychloručka?

Vrátí se k Rychlým šipkám?

Potká ještě v životě lásku, nebo podlehne náručí ženy?

To se dozvíte nebo také ne v dalším pokračování Rychlých Šipek