Julek, zvaný naší Romčou v intimních chvilkách Julínek, nasedl do ojeté Felície rok výroby 1994. Na zadní sedadlo odhodil velkou tašku s hokejovou výzbrojí a dvě hole značky TOHOS. Z parkoviště zaplněného vozy značky Mercedes či BMW odjížděl značně rozladěn. Slovenský hokejista za sebou neměl zrovna šťastný den. Na tréninku se dozvěděl, že s ním jeho zaměstnavatel rozvázal pracovní poměr a jeho angažmá v červenobílém dresu tedy končí. Agent mu sice hned zaslal dvě nabídky, ale ani jedna se mu nelíbila. Ta první přišla z nejvyšší maďarské soutěže a druhá z Martina, který byl beznadějně poslední ve slovenské druhé lize.

„Čo teraz?“ zabručel si sám pro sebe. „Maďarsko by neprežil ocino a Martin zostúpí ani neviem kam. Čo Romička, pôjde so mnou?“

No takto nerozhodnutý domů nepůjde, to ne.

Po cestě narazil na Bar u hokejky, tak se rozhodl popřemýšlet právě tam. Posadil se na jednu z barových židlí a objednal si borovičku. Mladý uhrovitý číšník, který si evidentně nepamatoval společnou republiku, mu sdělil, že tu pití z borovic nenabízí, ať si zvolí něco ze stálé nabídky. Objednal si tedy vodku.

Od jednoho stolu obsazeného dvěma zakulacenými staršími pány se náhle ozvalo: „Hele, čobolák netrefa, hehe. Se nediv, že hraješ hovno, když tu takhle chlastáš.“

Jula urážka toho „gulatého čehúna“ pálila jak žhavé železo. Stalo se to před čtrnácti dny v mači proti Českým Budějovicím za stavu 0:0. Jeli sami na bránu a spoluhráč mu předložil opravdu nádhernou přihrávku. Stačilo jen lehkou střelou umístit touš do branky. A ON TO NEDAL!!!!! Zápas pak skončil 0:5 pro hosty a od té doby se do hry začal dostávat sporadicky. S novým trenérem, který přišel po páté porážce, si nesedl a dneska se s ním rozloučili.

Navíc se jeho akce dne dostala do zpráv a moderátorka sportu si vychutnala svůj komentář v oblíbené rubrice PALEC DOLŮ. Na Youtube měla tato „akce“ druhý den už 100 tisíc zhlédnutí. V komentářích pod videem se objevila přezdívka NETREFA a tak na něho začali pokřikovat diváci, někdy dokonce i vlastní.

S přibývajícím alkoholem dostalo rozhodnutí zcela jasné a konkrétní podoby. Odchod do Martina – mezi své. Ve druhé lize najede na tu správnou vlnu a cesta do reprezentace bude otevřená. Dobrá nálada začala odcházet při vzpomínce na Romanu a vracela se původní deprese. Je potřeba se připravit, jak jí řekne, že se stěhují. Nebude se ptát, prostě to oznámí. Ale co když řekne ne? Lepší ženu už nenajde. Ano, kluci v kabině se mu smáli, že ta jeho vypadá jak Tarzan nebo zápasnice, a také často zmiňovali Janu Bouškovou. Romanina podoba ostře kontrastovala s partnerkami jeho soudruhů, které se pyšnily tituly jako MISS Macháč 2009, MISS mokré tričko Postoloprty 2012, nebo MISS GUTALAX 2012. Julo měl přesto Romču rád. Vzpomínal na společné chvilky na rotopedu, když ho jistila na bench-pressu, nebo na společnou večeři hráčů a partnerek, kdy v pozdních hodinách vyzvala klubového bitkaře na pěstní souboj bez rukavic, a ten skončil jejím přesvědčivým vítězstvím. Takové ženě, se těžko říká, že najednou bude všechno jinak.

Romana zatím uklízela byt a prozpěvovala si: „Láska je tu z nami, buďme s ňou…“ Při tom si podupávala do rytmu, až se sousedům třásl lustr. Setřela prach ze zarámované reprodukce Josefa Tisa zdravícího vojáky na frontu jdoucí a podívala se na hodiny ve tvaru slávistické hvězdy. Znejistěla. Takhle pozdě její Julínek nikdy nepřišel. V tuhle dobu přece vždycky sledovali sestřih nejvyšší soutěže nebo jednání slovenského parlamentu.

„Dostane dvacet kliků hned ve dveřích,“ zabručela. Formu trestů si přinesla z jejich dívčího klubu. Věděla, že to bude mít výchovný a zároveň posilující účinek. Julo se nejdříve zdráhal, ale dvojitý nelson byl dostatečným argumentem pro zavedení nových pořádků.

Za půl hodiny zachrastily v zámku klíče a za další půlhodinku se ve dveřích ocitnul Julo. Romana viděla, že na kliky to dnes nevypadá.

„Ale, kdopak se nám to vrátil domů?“ zeptala se ironicky.

„E jááá, miláčik, mali zme tréning a poradu.“

„Proč ses tak zřídil, hovado jedno?“

„Nechcem hrať za Slavii a v čehunsku,“ zablekotal. Ožehavá pravda byla skoro na světě.

„Čo to bláboláš, chalán?“ pokusila se Romana o Slovenčinu.

„Nebudem no! Trenér je kokot!“

„Ale budem, a kokot si ty!“

„Áno, miláčik!“

Znavený křížovým výslechem padl na pohovku a sápal se po ovladači. Ten však včas zmizel v dívčiných statných rukou. Potřebovala si zavolat na tréninkové centrum, tam jí snad řeknou, co to má celé znamenat.

Vzal to kustod s pozdravem: „Dobrý den paní Boušková,“ ale tomu nevěnovala pozornost. Po několika větách se dozvěděla pravdu a vytáhla vyděděnce zpod pohovky, kde se snažil nalézt útočiště.

„Co to má znamenat tohleto, ty vocase jeden?“ vzpomněla si na označení pro chlapy používané v klubu.

Julo vsadil na upřímnost a Romaně se vyplakal na rameni, přičemž požadoval ještě lahev vodky. Romana po svém příchodu všechen alkohol z domácnosti odstranila, takže řekla akorát: „To by se ti hodilo, dobytku jeden.“

Byla rozčarovaná a zklamaná. Nepřikládala význam klesající formě a počtu odehraných minut svého milence. Svět se jí začal hroutit. Jít do Martina? Někam na Slovensko? A s touhle troskou? Co její fitko a osobní život?  Vzpomněla si na Mirku. Její milou a laskavou Mirečku. Měla ve všem pravdu, teď už to ví jistě. Chlapi jsou jasně tupá maskulinní prasata a tenhle zlomená hokejka je prase největší.

Kouzlo lásky najednou vyprchalo. Rada její dočasné známé Noh od stolu, aby vydržela, že chlap musí upustit občas páru a potřebuje se sebou vyrovnat, jak umí, se jí nelíbila. Sbalila si svoje věci včetně 20ti kilogramových činek a s prásknutím dveří opustila nyní už bývalé hnízdečko lásky.

Kam půjde zoufalá Romana?

Dostane se Julek Tóth do Slovenské reprezentace?

Nebo aspoň do Maďarské?

Dají se Rychlé Šipky dohromady?

To se dozvíte nebo také ne v příštím pokračování seriálu.