Rockový klub U Pavouka se pomalu vyprazdňoval. Děvčata z nechvalně proslulého sesterstva musela rozhodnout, co podniknou dál. Návrh, aby šly ještě do nonstopu, neprošel a dívka, kterou naše hrdinky nazývaly Nohy od stolu, navrhla, ať jdou k ní, že by ještě mohly napsat recenzi na večer hrající muzikanty. Pivka, že jsou v lednici a od včerejška zbyl pivovarský guláš.

Tyto špatné a prohnilé ženy mají samozřejmě i svoje civilní jména, která naše milé bojovnice z pokrokového klubu sice znaly, ale nikdy je nepoužily (zvlášť poté, co Bohuna napsala, že Cosmopolitan není dobrý ani na vytření prdele). Není možné, aby tyto osoby byly nazývány něčím tak krásným, jako je ženské jméno. Proto je Šipky začaly označovat trefnými přezdívkami. Autorský kolektiv bude tato pojmenování respektovat a používat ve všech příbězích, kde se zlolajnice utkají v nerovném zápase s elitní brigádou žen.

Příbytek Noh od stolu nebyl daleko, a tak zanedlouho zachrastily klíče v jednom z bytů starého činžovního domu. Štětka se uvelebila na pohovce a pustila televizi se set top boxem, aby se koukla, jaký koncert dávají večer na Rebelu. Místo toho se na obrazovce objevila Jarka se svým expresivním kloboučkem, na kterém se zrovna odehrávalo zatmění Měsíce. Štětka vyprskla smíchy, protože, dle jejích slov, takovej masakr dlouho neviděla. Ostatní členky pořad taky zaujal, a tak se sesedly a mezi nimi koloval hrnec se včerejším gulášem.

V jednu chvíli Nohám od stolu něco došlo. „Holky, nejsou to naše rychlé pipky? Podívejte se na ty profily ostatních čarodějnic tam dole. Ta uprostřed vypadá jako ta barbína bez Kena, Jindra. No ty krávo, to fakt budou vony!“

„Jo, to fakt sou vony, i podle keců se to dá poznat,“ souhlasila Bohuna. To už Jarku vystřídala Mirka, která ze svých karet vyčetla, že telefonující Tamaru podvádí její manžel se stoprocentní jistotou.

„Co kdybychom těm vemenám taky trochu zakouzlily?“ navrhla Štětka.

„Jo, ale já tady žádné píčoviny o věštění nemám, leda že by…?“ nedokončila Nohy od stolu větu a otevřela skříň, kde se nacházela lepenková krabice. Tu s velkým citem, skoro až obřadně otevřela a začala se přehrabovat v jejím obsahu. Byly to věci po dědovi, jehož měla moc ráda, protože jí v dětství seznamoval s krásami přírody. Děda byl starý skaut a láska k přírodě ho dovedla až k botanice, kterou vyučoval do doby, než byl jako kádrově nespolehlivá osoba odejit a stal se lesníkem. Ze vzpomínek jí vytrhla zadní strana stařičkého časopisu s obrázkovým seriálem Rychlé Šípy. Podařilo se jí najít díly, kde populární chlapecký klub bojoval s bratrstvem o knihu kouzel. Díl „Rychlé šípy se prozrazují“ byl přesně to, co hledala!!!

„Fialový kouzlo? To je dobrý, mohly bychom ty naše Xeny trošku poškádlit,“ souhlasila Štětka.

„Neblbni, ty pak nevylezou z vlčího doupěte, a tak se zhroutí celej ten módní a kosmetickej průmysl,“ zasmála se Bohuna.

„Alespoň budou mít děti v Bangladéši chvilku volno.“

„Tak já du volat.“

„Já se asi poseru smíchy.“

„Vony strachem!“

V telefonu se ozval příjemný ženský hlas, oznamující, že jakmile se uvolní věštkyně, nastane astrální spojení se studiem. Následovala vlezlá melodie. Ve stejnou chvíli v  televizi zrovna opakovala Mirka svůj monolog o tajemné Bonduelle a jejím telefonním čísle. Když už to Nohy od stolu chtěla vzdát, ozvalo se: „Tady tajemná Bonduella, dobrý večer, koho mám na drátku, a vaše datum narození potřebuju.“ Nohy od stolu pomocí šátku před ústy změnila hlas a do éteru zaznělo skřípavé: „Rozálie Jeremiášová, 7. 6. 1834. Kdo otevírá dveře sil astrálních a není vyvolený, je zatracen! Střezte se vypovídat o věcech budoucích! Duch Rozálie Jeremiášové vás obestírá fialovým kouzlem! Od nynějška se vám zle povede! Do doby, než zanecháte toho, co vám nepřísluší!“

Tajemný hlas odezněl. Mirka se začala třást po celém těle. Nejistě prohlásila: „Jako srandička dobrý, jsme se zasmáli, hehehe, ale dáme raději přednost dalšímu volajícímu.“

„Tak na to asi neskočí, ale dobrej výkon,“ pochválila Bohuna.

„Třeba jo. Než to těm mozečkům dojde, to chce čas,“ s úsměvem reagovala Nohy od stolu.

I na ostatní dívky v televizním studiu telefonát dolehl. Maruška se nevědomky pokřižovala, za což jí Jarka klepla přes prsty. Ani ona však nebyla tak úplně klidná. Jindra zmizela ze zákulisí úplně. Že by začalo fialové kouzlo opravdu účinkovat? Naštěstí jim už brzo končila směna a dívky se mohly vydat domů. V dodávce nikdo nemluvil. Pohled dívek byl skelný a v jejich myslích se stále přehrával ten hrůzný telefonát, to strašné prokletí.

„To byl jenom vtip, krk za to dám, že v tom jelo Sesterstvo,“ snažila se povzbudit ostatní Mirka. Ale nikdo jí nevěřil.

Doma usínaly těžkým spánkem, občas ze spaní i křičely a Jindra si propotila hedvábnou košilku z háemka. Zdál se jí sen o nemrtvé Jeremiášce a hořícím šatníku. Chvilku zauvažovala, že by si šla zakouřit na toaletu, ale strach z Mirky byl snad ještě větší, než obavy z Rozálie Jeremiášové.

Vymaní se Rychlé Šipky z moci fialového kouzla?