„Holky, to byste nevěřily co se přihodilo Fandě Huňákovic!“ přiřítila se jednoho dne na privát zase Jindřiška.

Děvčata, celá napjatá, pokračovala v úpravách svých zevnějšků vědícevši, že jejich módní garantka – někdy ji láskyplně přezdívali outfitmother – by jim sebemenší prohřešek proti slušnému oblékání neodpustila. Stejně tak, jako by jim neodpustila, kdyby pozorně nevyslechly donesenou novinu.

„Má problémy. Na studijním si o tom šuškaly holky z oddílu B[1].“

 „A jaké povahy?  …jsou ty její problémy,“ optala se nezúčastněně Mirka.

Natáčení řas neumožnilo rozvitější formulaci ani v případě tak multitaskové všehoschopné mladé, neuvěřitelně trendy feministky.

„No, prej jí klesly jednice.“

„Neblázni.“

 „Tak to je zlý, to já znala jednu z Nuslí a tý klesly jednice zrovna ve chvíli, kdy měla natáčet jakejsi dokument Prospěch půl zdraví, nebo tak nějak se to, myslim, mělo menovat a vona z toho chuděra dočista onemocněla. Tak to prej bejvá vždycky, když chcete kázat vodu a pít víno, říkala její bytná. Nakonec museli ten biják přejmenovat, že prej si ji jako nevezmou na svědomí. Křest svatého Vladimíra se to nakonec jmenovalo.“

„Neblbni.“

„A co tak najednou? Fanda přece byla vždycky čekatelka[2] z nejvzornějších. Její grafy na nástěnce slávy dole vedle prádelny byly vždy z nejstrmějších. Růžovým životem tenkrát doslova zaneřádila půl Prahy od Měcholup až po Vychovatelnu. Dotazy na přesná pravidla této supertrendy-coolness-fitness-beauty filozofie se na nás sypaly jak letáky ze zbloudilého An-124 s porouchaným zámkem nákladového prostoru.“

„No jo, Mirka přece tehdy rozhodla, že mírný posměch směrem k zatvrzele ignorujícím soukmenovkyním – zvlášť těm ve dva roky vyběhlých riflích – bude nadále považován za příliš mírný…“

„No právě, zrovna Fanda, kdo by to řekl. – Dvě zkoušky během osmi dnů projela a teď má zřejmě existenciální problém.“

„Hele a o čem to teda vlastně bylo?“

„No hlavně o oblíkání. Ona nějak vypadla ze svého stylu. A to pak zkoušku nedáš, kdyby ses přetrhla.“

„Aha,“ Maruška lapala moudra o sto šest.

***

„Holky, je to dobrý, nic vážného,“ volala druhý den Romča, když nesla čerstvé informace. „Fanda má problém s chlapcem.“

„Tak to se mi ulevilo. Co by s ním také jiného mohla mít…“

„Zásada číslo… teď nevim: Máš-li problém s chlapem, je to JEHO problém.“

„Říkala jsem jí, že se jí ta monogamie, nota bene s mužským, může šeredně vymstít.“

„To jedna od nás z ulice. Vzala si slabozrakýho a von chodil každej večer kolem bloku, aby probudil libido. No nedopadlo to s ním dobře. Jednou se nevrátil domů a našli ho až za tři tejdny v Rakovníku, kam se jim přestěhovala sousedka, u trafiky s hambatejma obrázkama…“

„Chudák holka. Myslela jsem, že je trochu nad věcí. Má snad zrak v pořádku ten její?“

„Oni teď řeší takový problém. Chtějí se k sobě nastěhovat…“

„Bože!… No nic.“

„No a?“

„Když ona je Fanda z maličko konzervativní rodiny.“

„A hernajs, to jsem netušila.“

„Holky, mě z toho úplně mrazí. To ona teď jako bude bydlet s tim…“

„No právě.“

„Je vyřízená.“

„Neviděla bych to tak tragicky. Zřejmě se pokouší o nějaký pokročilý sociální experiment.“

„To si umím představit: smradlavý slipy, prkýnko nahoře, vrcholem zábavy nějakej pošahanej seriál nejlíp o autech a jako přívažek pořad vo putykách se šíleným klokanožravým strejdou, kterej každé středně ucházející servírce povídá: ‘Pusinko, co tam pro mě máš?‘ Jo a především: tuny keců o p..čovinách. Slovíčko, já vím.“

„Nemohla si jinak.“

„Myslím, že jsi to trefila naprosto přesně.“

„…aneb kouzlo domova.“

„Problém je v tom, že rodiče jaksi nesouhlasí.“

„Kolik jim je?“

„Nevím, tak nějak kolem padesátky.“

„To byla řečnická.“

„Nechtějí, aby bydlela s klukem. Prej jedině po svatbě.“

„Tak to je úlet jako prase.“

„Co chceš, jsou to bigotní nepraktikující katolíci. Navíc z kraje kde sluka lesní – když tak mě opravte – dává dobrou noc.“

„Takže nějaký Mikulčice, třeba?“

 „Asi tak. Prostě s nima nehne. Chtějí jí stopnout všechny many, pro který u nich od dětství poctivě trpěla.“

„Hyeny.“

„Jak to jen…?“

„No jeho rodiče taky neprojevili moc pochopení. Jinými slovy jsou proti.“

„Nějaká sekta?“

„Naopak, tvrdej mainstream. Nechtějí připustit, aby se synáček stěhoval k ní. – Oni mají totiž na Moravě fabriku a takovej zámeček.“

„To jsem si vždycky myslela.“

„Né, myslím tu jeho famílii.“

„Aha.“

„No a jejich patriarchální instinkty jim jaksi neumožňují přenést tohle přes srdce. Aby byl jejich budoucí buzinessman vydržován nějakou děvou.“

„Ta Morava. Někdy mám pocit, že s náma hrají hru král vysílá své vojsko, jenže zapomněli, že nemají krále a pokuď vím ani to vojsko.“

„Neuvěřitelně problematická oblast. Vůbec se nedivím Slovákům, že využili příležitost a vzali do zaječích, jakmile to bylo možný. Jen tu naši filantropii teď nechápu, když už to není logisticky vůbec zajímavá oblast. Promiň Maruš, zapomněla jsem, že tam máš přízeň.“

„Prosímtě dobrý 🙂 Vím přesně o čem mluvíš. Mělas někdy na sobě kroj? – A jsem tady, ne?“ s lišáckým úsměvem.

„Ani to, že by celý nájem šel z jeho, je neobměkčilo?“

„Ne, už to má dávno všechno pěkně nalajnované. Po škole nastoupí ve firmě svého papá a stane se spoluvlastníkem.“

„Ovšem!“

„Za těchto okolností, po zvážení všech pro a proti, vezmeme-li v úvahu trvanlivost vztahu deromantizovaného společným bydlením,“ a Mirka začala diktovat dopis.

Obracela se na budoucí manžele téměř mateřským tónem. Propracovaný přátelský email by se dal ve zkratce shrnout slovy: „Děti vydržte! Trpělivost přinese ovoce.“

„Do státnic mu zbývá třičtvrtě roku a pak ať se klidně vemou. Taková epizodka na cestě za štěstím je jistě přípustná.“

 „Jasně, pak si to hovado klidně může vzít, víš jak?“

„Přesněééé.“

***

To bylo radosti, že samotné Rychlé šipky se do věci vložily. Fanda si nejprve trochu poplakala, ale pak jim musela dát za pravdu. Byla tak vděčná, že všechny šipky pozvala na společné nakupování, které celé v konečném důsledku platil pan továrník senior. Hepy end jak z holyvůdu.

[1]   „oddíl B“ – slangový výraz pro nadějné obdivovatelky Rychlých šipek

[2]  čekatelka – výraz pro děvčata, která by za jiných okolností snad mohla pomýšlet na něco jako přidružené členství v klubu RŠ, kde je ale ovšem beznadějně plno.