Dílo Jaroslava Foglara má v rámci československé a české literatury pro mládež zcela výjimečné postavení. Mnoho z nás je ovlivněno příběhy hochů, pro něž čest a kamarádství nejsou prázdná slova a neseme si tak do života nezpochybnitelné vzory. S jiným pohledem na Foglara se však často setkáváme u našich partnerek a manželek, které měly omezenou možnost se s jeho hrdiny – (téměř) výhradně chlapci – identifikovat. Bylo pro nás velkým překvapením, že tento dluh našim sestrám a nyní už i dcerám doposud nebyl splacen a žádná česká autorka hozenou rukavici nezvedla. Nezbylo nám proto nic jiného, než se s odpovědností hodnou našich vzorů ujmout nelehkého úkolu sami. Jsa si vědomi, že u ženské části čtenářské populace je J. F. stále vnímán především jako “muž píšící o chlapcích pro chlapce”, šli jsme v mistrových stopách a rozhodli se vybavit naše hrdinky vzájemnou náklonností, která přesahuje rámec běžného kamarádství. Zda se nám to podařilo, posuďte sami.

HAM31